Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMapy
11. 06. 2010
27
40
3960
Autor
sestricka.slunicko1
Byly to naše mapy
my v nich létali
jako ptáci
a snažili se vzlétnout výš
i s potrhanými křídly...
prostorem v B moll
spadli jsme dolů
a nechali nahoře své sny
někdy se mi zdá
že jsme jen zrnka písku
zašlapaná v zemi
že jsme zapomněli...
na lásku
40 názorů
sestricka.slunicko1
06. 04. 2011
..klasicka schema, ktora nikoho neurazi, ale ani nic nove nepovie - nieco ako salka rannej kavy - chutna, ale na druhy den pride dalsia.
sestricka.slunicko1
09. 08. 2010sestricka.slunicko1
03. 08. 2010sestricka.slunicko1
29. 07. 2010sestricka.slunicko1
23. 07. 2010sestricka.slunicko1
21. 06. 2010sestricka.slunicko1
18. 06. 2010sestricka.slunicko1
16. 06. 2010sestricka.slunicko1
14. 06. 2010
křídla si zalepte a zkuste se vznést znovu, třeba prostorem C dur, prostoru B moll se vyhýbejte :-)
Srdeční mapy potrhané,
touha ukrytá ve 2 D,
naděje, že se skutkem stane,
co v poznámkách k nim psáno je.
Raněné duše mávly křídly,
k nebi se pokusily vznést
s vírou, že sny se stanou vřídly,
v nichž nápoj Štěstí ukryt jest.
Však křídla měly rozervaná,
krví se zbarvila jich běl,
a něžné dívce u piana
i B-moll falešně jen zněl.
Je těžké plouti proti času,
prudký je zapomnění tok,
tak ztrácíš schopnost vnímat krásu,
smutek Tě drtí celý rok...
Připadáš si jak zrnko písku,
kdes mezi druhy zašláplé,
vášeň se skryla do remízku
a srdce Tvé tak prázdné je...
Jo, když dva zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala...
;o(
P.S. Sám teď jen zírám, co jsem sem plynule naťukal jak podle diktátu...A to už jsem něco podobného před chvilkou spáchal i u Manuamanua...
Sebastiana
13. 06. 2010sestricka.slunicko1
13. 06. 2010sestricka.slunicko1
12. 06. 2010sestricka.slunicko1
12. 06. 2010
snad jsme i něco, jak zrnka písku, ale s jistotou to nikdy tvrdit nemůže - my totiž vůbec nevíme ,c o jsme, jen víme, čím se tváříme být...*