Ztracená...

Snad pro tvé oči krásné,

snad pro tvůj sladký smích,

vždyť milovat se musí,to je jasné,

tak proč tě nesmím mít?

Sním o tvé tváři krásné,

sním o možnosti jí pohladit,

kde jsou tvé polibky sladké,

ty jenž mě můžou vyléčit?

Můj cit,to už není láska,

zbyla po ní jen na duši vráska,

už je to jen nenávist,

kterou nechci cítit,

nechci v sobě mít.

Realita je tak krutá,

nedovolí nám sny snít,

tak co já tu vůbec dělám,

vždyť já nemám proč tu žít!