Klavír

bílá holubice vítej a děkuji ti. Zírám kde se tu bereš a moc se mi líbí tvůj nick. :-)

něžné...

Zvedavec, děkuji ti za tvůj názor a hned jsem tu s protesty. :-))) Pokud hoříš láskou, žiješ ji a rozum s přemýšlením jde stranou. Pokud o lásce přemýšlíš, nehoříš. Když nehoříš, nezapálíš ty kolem sebe a těžko můžeš lásku dávat. Když hoříš, každému je vedle tebe teplo bez jakékoliv tvojí snahy. Je to složité a to velmi, jazyk je produktem rozumu (hlavy) a proto se jím špatně popisují stavy srdce. Měj se hezky a děkuji ti. P.S. Každý má v sobě lásku ať už to ví a nebo ne, protože kdyby tomu tak nebylo, nežil by a proto ji může i dávat ...

ja si myslím o láske možno niečo iné, ako Ty lásku je možné dávať (nie si ju udržať), čím viac jej dáme, tým viac jej máme, ale to je zložité, nevyjadriteľné

Zvedavec láska tu je pořád a neni možné si ji představit a ani udržet. Máš svobodu jestli půjdeš vpravo, vlevo, dopředu a nebo vzad, jenže při tom všem jsi pořád nohama na zemi a tak to nic neřeší. Máš ale také svobodu všechny představy odvrhnout a jít až za ně. To už je daleko těžší realizovat, ale je to podle mne ten způsob jak se od země odlepit ...

dobre predstavujem si lásku a priblížim svoj pocit na základe lásky k dieťaťu, no napr. k pubertálnemu dieťaťu, ktoré môže byť aj veľmi vzdorovité a problematické, tam sa uplatní láska veľakrát len prostredníctvom výdrže a cviku (cvik = hľadanie ciest, kým ich nenájdem) udržanie si lásky znamená aj odriekanie a obete nemyslím, že tým utrpí sloboda, slobodu mám pri rozhodovaní sa o tom, že túto lásku len tak nevzdám, neopustím, pretože sa o ňu chcem pobiť - dokonca aj so sebou, keď budem skleslá, sklamaná

Zvedavec nevím, ono výdrž+cvik=zvyk a zvyky jsou něco jako pouta duše. Opravdu nevím, duši přeji lásku a svobodu. Každé duši ve Vesmíru ... . A děkuji ti. :-)

tak samozřejmě bez hledání a zaváhání tu skladbu pro čtyři ruce a dvě srdce... .................... napadá mi, že obzvlášť neskôr tá hra vyžaduje výdrž a cvik