Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seH.K.E.E.-Obyčejní poserové 1988
Autor
Arnika Plazivá
Hudební kroužek e.e. a jejich demo "obyčejní poserové",které je nahráno 28.10.1988 v kulturáku v Heřmaničkách u Votic.Název samotný je parodií na demáč "obyčejní hrdinové" Jihlavské skupiny H.N.F. a jako správná punková kapela ve složení Kyseláč-škopky řev,Bořek-basa řev,Bakča-kytara řev,Motlík-basa tu pálí do všeho,co se jen trošku hýbe.V úvodní skladbě nejsou ušetřeni právě hrdinové nové fronty a spláchnutí,které se ozve,jakoby znehodnotí jejich tvorbu a i to typické nabroušené jééé tu není čistě náhodné.Pohlavek za uši schytá i Petr Hošek z p.m. plexis ve skladbě fuck off skins.O jeho skinheadské anabázi si podrobněji můžete přečíst v knize punk not dead.Demo se dále ubírá v typicky proti režimových provokacích,textová hesla "no tak se nediv,že na něj děláš,no tak se nediv vždyt´ je to funkcionář" či "že makají dělníci a prachy berou straníci",byla na tu dobu velmi odvážná,naopak o Caligulovi jako o samovládci,by pánové z vyšších míst nemohli říci,ani popel:)
Syrovost,přímočarost a odlehčenost je ještě více nadnášena v prvomájových transparentech,nasáklých marihuanovým odérem,lidovkou vysoký jalovec s prvky sex pistols,či předělávkami "číro-broadwayeovka a humusák-nine nine nine".Samotnou kapitolou je velice úspěšný slogan práce e!e ve stejnojmenné skladbě,který ovlivnil dvě generace punkové mládeže,však pro nás kritiky vzhledem k postupné komerčnosti kapely,slogan spíše k pousmání.Ostřejší kritika určitě příjde u novějších porevolučních desek,však tomuto demu,které se tváří velice skromně-jedná se o potištěnou vypalovačku a kapela si ho vydala sama,není co vytknout.Št´astnější sběratelé vlastní magnetofonový pásek a jelikož nahrávku seženete kdekoli na netu,vynaložených devadesáti kaček nelituju.
Když tu tak sedím u pc a píšu tuto recenzi v papučích na nohách,nemůžu nevzpomenout skladbu "pankáč",nejenom kvůli jakémusi usedlejšímu způsobu života,ale býti punkáčem bylo v té době i velmi nebezpečné a málokdo jím vydržel být.Zcela jasně to vystihuje skladba "Lochotín"-viděl jsem v autobuse viděl jsem toten hosen,tak jsem se na ně díval a viděl jen obušky zpívat.....ale to už je jiný příběh.....