Klíček II

Halí tma alej pokřivených stromů
jen kroky tvé jdou tou tmou honem domů
je v tmách prý strach a s ním i nebezpečí
Už odmalička říkala ti máma
nechoď, holčičko, nikdy nocí sama
(tohle a spoustu dalších blbých řečí)

Když se pak  vzbudíš polonahá v křoví -
- kde ses tam vzala, netušíš. Tak kdo ví?
Nějaký důvod jistě tu být musí
Možná ti někdo - zatracenej život -
pár rohypnoly obohatil pivo
nebo tě ufon unes' na pokusy

a použitou pohodil pak pod dřín
Máš v duši děs a slušnou sbírku modřin
a ze vzpomínek útržky jen kusé
Co stalo se se stěží odestane
Jen doufáš, že to byli vesmířané
protože jinak byl by to dost průser...

Pohledy známých chutnají jak strychnin
a jeden z nich to ví! Možná že všichni
už dávno v duchu zrno od plev třídí
Navíc se zdá že uvnitř cosi klíčí
a tak se ptáš zda pro nějaký zlý čin
či z jakých příčin bůh tě nenávidí?

Jen pro pár piv a smolnou cestu domů
vychovat dítě? Za co? Proč ? A komu?
Proč snášet posměch vzorných ctnostných rodin?
A podezření vytasí svůj osten
že ze špíny zas jenom špína roste
a prase zase pouze svini zplodí

Netrap se, holka, hlavu si tím nelam
na cizích bedrech leží vina celá
a jednou věcí buď si klidně jistá:
není to dítě, snad jen hmyz, jen ovád
tvůj volný plášť pak lecjaký kaz schová
a v zahradě je pro hrob spousta místa ...