golem

Zjevil se přede mnou, jako přízrak. Dvoumetrový chlap, pravicí jsem si přidržoval prasklé kalhoty, a krk jsem měl zlomený, jako labuť. Někoho tak vysokého jsem poprvé v životě, byl gigantický. Černé vlasy, orlí nos, široká ramena. Zatraceně drahý oblek šitý na míru, naleštěné černé boty.

„Chtěl bych koupit to dámské kolo.“ Řekl suše.

 

Civěl jsem na něj v posvátné hrůze, půlky se mi sevřely. Zasáhla mě vlna síly.

 

 A já stál, jako parodie na trpaslíka škrábajícího se v prdeli. A já stál ohromen, neschopen slova. Strnulý jako bájný solný sloup, jen jsem pohybem očí hledal Williho, člověka jež je schopen prodat dalekohled slepému, a běžky beznohému. Hledal jsem jej v možném i nemožném  vesmíru, hledal jsem jej zde- i v absolutním jinde. A našel jsem ho- stál v podobné pozici jako já, akorát mu u nosu visela zelená nudle,  neškrábal si řiť, protože jemu před chvílí kalhoty nepraskly.

 

„Chtěl bych koupit to dámské kolo.“ – opakoval.

 

„Fajně.“ Vydechl jsem

 

„Ille?“ pokračoval polsky.

 

„Dreihudert mark bitte.“ Vydechl jsem.

 

„Ach so.“ -řekl s úsměvem. „ Co kdybychom si nejdříve ujasnili řeč v níž budeme obchodovat drahý příteli“-rozesmál se na plné kolo, a přihlížející dav jeho smích opětoval.

 

„Obchodujeme v říšských markách, Vašnosto“ – Willi je zpátky, děkuji ti blahoslavená Panno: „ Neprodáváme žádný šunt ctěný pane, nýbrž sadu dvou nejmodernějších belgických bicyklů, světové marky, se zárukou a zajištěným servisem.“

 

Byl to vskutku biblický výjev, stopadesáticentimetrový Willi, proti dvoumetrovému Goliáši, usoplený vesnický fracek, proti váženému měšťanovi. Strach se bát.

 

„ A Vy jste kdo pane?“ zeptal se výhružně Golem.

 

„ Já jsem drahý pane, finanční ředitel firmy JWL motoren, která tyto skvosty do Slezska importuje“- odvětil Willi neméně důrazně.

 

„Tak to je jiná, Herr Direktor.“ řekl viditelně pobavený kupec za bouřlivého smíchu davu: „ Tuším správně, že Vaše firma dopraví zakoupený tovar na místo určení, a patřičně ho Váš personál seřídí a připraví k provozování?“

 

„ Velectěný pane, to je pro naší firmu, naprostou samozřejmostí“. Odvětil Willhelm suše.

 

Golem vytáhl z nabité šrajtofle šestset marek : „Poprosím Vašeho příručího“, řekl dotýkajíc se mého ramene: „Aby jedno kolo připravil zde v Ratibor, a druhé doručil do týdne do Jaworzna, správci mých statků, souhlasíte?“

 

„Samozřejmě, pane,“ odvětil bohorovně Willi.

 

A mě v tu chvíli napadlo jediné. Kde je kurwa Jaworzno?

V okamžiku, ve kterém se Wilhelm oddával přepočítávání zelených marek, jsem koutkem oka spatřil svou sestřenici Mercedes- blbost napadlo mě. Co by tu ta husa dělala. Prodali jsme kola, jedno musím odvézt, bůhví kde….

 

„Pomni, abys den sváteční světil!!!“ silná paže ně zvedala za ucho do výše..

 

„ Co tu robiš v rozervanych gačach?“ pohlavek dopadl na můj zátylek, ale ten hlas, ten nejmilejší hlas vymazal můj pád čumákem do vlhké májové trávy.

 

Těžce jsem se zvedal, nevnímal jsem smích okolostojících, viděl jsem strýce Wolfiho, jak se srdečně objímá s tím Golemem, viděl jsem nafoukanou sestřenici Mercedes jak se baví s božskou Ewou sedící na právě prodaném kole, viděl jsem Williho jak hledá, kde nechal mistr tesař v plotě díru. Viděl jsem jasné slunce nad ratibořskou věží.

 Silné prsty onkla Wolfiho mi zajely do vlasů, a na všechny otázky které jsem v tu chvíli chtěl vyslovit stačila jediná odpověď:

 

„ O tym, potym.“

---