Blízkostní

A bát se rubu znamená nedosáhnout líce:-)

Všechno má rub a líc. :)

Rádo se stalo. Pitvání má špatnou pověst, následkem poznání, jak soudí lidé už mnoho tisíciletí, prý bývá vyhnání z nevědomého ráje:-) Co se jednou dozvíš, už nemůžeš nikdy tak úplně nevědět. To je fakt. Na druhou stranu, dozvíš-li se některé věci moc pozdě, už se nemůžeš vrátit k možnému bodu zlomu a jít novou, nezvykovou cestou :-)

Líbí se mi, jak jsi to popsal a pochopil. Každý odstaveček má něco do sebe a je v tom i trochu "pravdy" - tedy tu, kterou jsem myslela já. Ale pitvat bych to nechtěla, stačí to tak. ;) Já moc děkuji za návštěvu!

Tam dole nad střevy máme druhý nervový systém. Cosi jako citový mozek, jsou tam jako v mozku normálně neurony i glie, všechny transmitery... Kdovíjak je v nás tohle staré. Láska opravdu prochází žaludkem - úplně jinak, než si to říkáme. Dokážeš přitom cítit játra? Možné to je. Ale pocit, to je jenom brána, signalizace, že by mohlo jít do tuhého. Jestli se narodí opravdová, reciproční blízkost se z pocitu odhadovat nedá, to je záležitost zásadní podobnosti myšlení - a ta je u složitějších povah příšerně vzácná. Ovšem to už víš, když chceš utnout pocit jako mrchu prolhanou. Větší blízkostí? Je-li to jen větším pocitem blízkosti, bylo by to z bláta do louže. Reálnou reciproční celý život rostoucí blízkostí - to bych ti přál, když tě tak čtu. Většinou se ale pocit neutíná - stačí počkat, vyhasne. Vždyť je to spíš indikátor stavu a podněcovatel činů, nikoli úplný a jediný zdroj dění. Ale někdy v něm člověk předtím shoří. Napsalas to pěkně pravdivě, rád jsem se u tebe zastavil. Díky.

"Skupina okolo silné vůle a sebereflexe zklamala" moc hezký obrat