Letní III.

Nevím kde

vždy když cítím vítr

pár slov mě o nás dvou napadne.

Celkově je to se mnou špatné pořízení, Pane!

Poslouchat ty nářky a výmysli od lidí

to raději zdrhnout, ať už mě nevidí.

Kolem dokola pár jsoucen, částic, kvarků do jedné kupy

a člověk uprostřed nich ani neví, proč tu jest
a co bude po něm.

                                           ---

Vždycky jsem toužil vyjít do kraje,

hledat naše smírčí kameny,

toulat se údolím

a v noci se zabalit do deky.

Nevnímat stíny a zapálit svíci,

zanechat stopu v tmavé boroví

a již nemyslet na hlouposti

Přítel ti přeci vždycky v nejhorším

napoví.