Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTřídní
29. 06. 2010
16
30
3591
Autor
Marcela.K.
,,Žijte život jako báseň a ať se vám to rýmuje!" (29.3.1980 - J.H. text telegramu)
nakukujeme oknem do Špalíčku
drží ji za ruku!
se smíchem utíkáme přes náměstí
dlažební kostky též se chichotají
a z pouličních lamp poblikává štěstí
pastelkou obarvily svět
do šera zachumlaná
znova ho uvidět…
v obleku tmavomodrém
jak stojí před tabulí
ve třídě plné dívčích přání
pro návaznost
přečíst poslední větu
bolí to stále
když vás láska zraní…
žiju ten život co se rýmuje
a občas procházím se
tiše vzpomínkami
ve kterých lásku
za ruku jste držel
odešel jste
a my zůstaly samy
30 názorů
Marcela.K.
17. 07. 2010
Já dětství prožil na předměstí
kde ulice mi k spánku pěla
a lecjakou zde ránu pěstí
citlivá má duše utrpěla
Za velké bral jsem tehdy štěstí
že moh jsem chodit do kostela
Dík, prchly jako o závod,
teď, když už jsem "velký"
všechny vzpomínky z těch dob
(není čas smutné na myšlenky)
však dodnes zářící mi zůstal bod
- tvář první paní učitelky...
Mohou se vzpomínky rýmovat i po létech?
... nebo se možná tepve po létech rýmovat právě začnou.
Básnířka chce nás seznámit upřímně se svými pocity vůči vyučujícímu. Jak vidno, stačí, aby poslal telegram, anebo si s jednou z nich, případně s nějakou starší, sedl do Špalíčku na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu, a múza se rozletí v šírou Oharskou dál.
Učitel naštěstí odolal (viz Bambini di Praga), a tak zůstal morálně neposkrvněn mezi námi až do svého skonu, siroty po něm zůstaly.
Pokládám za chybu uvést v prologu nějakou zkratku, kterou čtenář nemůže rozluštit. Pokud tedy text není určen spolužačkám.
Tip za uměřenou citovost.
Pokládám báseń za popis archetypálního vztahu v tlupě, kdy mladší vzhlížejí k osobám, nějakým způsobem dominantním.
Marcela.K.
29. 06. 2010Marcela.K.
29. 06. 2010Marcela.K.
29. 06. 2010Marcela.K.
29. 06. 2010Marcela.K.
29. 06. 2010
"dokonce ho někdy i vyslyším"....to je velmi arogantní bižuterie--(!) A svůj nos strkám jen tam, kam já chci - to je, jako bych ti nakazoval, kam máš psát své cituplné výtvory. Více pokory, prosím.
Marcela.K.
29. 06. 2010
...prožíváním, cítěním i psaním jsme, jak se domnívám oba jinde - tomu snad rozumíš.
A kdybych měl komentovat jen texty, které považuji za kvalitní a jež se mi líbí, nemohl bych sem, na tento v poslední době zvláště pomatený server, strčit ani špičku nosu. Ale češtinu a básničky mám rád, proto jsem se po dlouhé době vrátil - a je to, myslím, ještě mnohem horší než před rokem.
Tolik k tvému "byla bych ráda, kdybys i Ty porozuměl".
cetla jsem dilko i komentare... "tichy vtiravy patos..."? ... no jo, jak ale napsat pocit, kdyz to clovek prave tak jemne citi? ... ja mam asi podobne vnimani jako autorka a spoustu slabych chvilek, takze mi to tak nepripada... jiste se muze nekomu zdat, ze je to psano na efekt, ale takhle ja nikdy nepremyslim, v oblasti umeni verim mnohem silneji na dobro ve cloveku, nez na vypocitavost... je to pekne a s tim vysvetlenim vzniku i jasnejsi
Marcela.K.
29. 06. 2010
...budu o tom přemýšlet .
"Alespoň takovéto"..."nepřináší" : inu, to je věc názoru. Nelíbí se mi spíš tvůj tichý, vtíravý patos, například....ty máš svůj, zřejmě jak krávu indickou posvátný text, já svůj názor. Věřím, že mi rozumíš.
Marcela.K.
29. 06. 2010
...Dívčí rozhledy 1947, str. 6 - "Nad dopisy žaček"...ani zraňující láska, ani to, že "odešel", nesmažou
nasládlý ,naivní , vlezlý tón, který se textem táhne - zkráceno uspělo by spíš jako epitaf na náhrobek, myslím...