Jen černé oči

z tůní zamrkají

aby otevřely nebe stejně tmavé.

A Ty víš a znáš

že mraky oblohy noční

probudí sny v mysli mé

do představ skrytých hvězd

které ani zlatem svým

neprosvítí nic z toho

co obloha ukryla.

Obrys těla nahého

se stane vílou

co ponoří svůj půvab

do vod řeky

ospalé již od pramene.

V té chvíli

vypije měsíc vody veškeré

aby zasytil břicho

krví hvězd

jenž ponesou na bedrech svých

osudy zrozených a mrtvých zároveň.

Zlomený rákos cestu překříží

a na ten kříž

uloží chodec tělo své i Tvé

aby se rozplynul čas

v nicotě zvadlých úpolínů.