Život alergika

 - Mami, byly jsme s paní učitelkou na louce. Učili jsme se plést věnečky, jenže když jsem trhala kytičky, plakaly mi oči a špatně se mi dýchalo. Musela jsem se vrátit do školky. Proč mami?

- Mami, můžu si u babičky hrát v seně jako bráška? Je to určitě děsná psina. Ne? Proč?

- Dneska jsem dostala první kytku od kluka. Byly to natrhaný Kopretiny. Chtěla jsem si přivonět, ale začala jsem kašlat a kýchat. Musel si je vzít zase zpátky.

- „ Půjdeme se projít? Za barákem je nádherná louka. Je to desně romatický, koukej ty hvězdy. Budou nám svítit.“
„ Ehm, proč ne.“
Ruku v ruce si vykračujeme vysokou trávou. Cvrčci nám cvrkají pod nohama a hvězdy září jako nikdy.
Jemně mě pokládá do trávy. První kýchnutí. „ To bude v pohodě. Vzala jsem si prášek.“ Sundává mi tričko a jemně mě víská ve vlasech. Druhé kýchnutí, následuje dávivý kašel. Smutně se zvedáme a jdeme domů.

- „ Co by, jsi řekla sexu na seně? To bude romantika …“
„ Noo, ráda bych, ale jsem alergik.“ Chytnu ho za ruku a vedu ho do pokoje bez květin.

- Pálení čarodějnic zbožňuju. Vždycky se skvěle bavím s přáteli. Spousta piva, muziky, co víc si přát?!
Stojíme s Klárou před hospodou a kouříme cigaretu. Fouká příjemný večerní vánek.
„ Pavli honem nedechni se! Pořádně zhluboka, nosem!“ Pozoruju ji, jak slastně nasává vzduch do plic a obličej se jí rozjasňuje. Otevře oči a smutně se na mě podívá.
„ Jo ty vlastně nemůžeš … Mě je tě tak líto! To je naprosto báječný! Ta vůně, ten vzduch! Neumím to popsat, tohle období miluju! Jsem ráda, že ta hnusná zima už skončila!“
Zahledím se na krásně rozkvetlý strom. Je to krásný, opravdu vypadá moc pěkně, ty barvy.
Ale já tohle období mám ráda, pouze když prší … Všechen pyl a prach spadne na zem a já můžu jít bez problémů na procházku. Nemusím si brát brýle, nemusím sebou tahat balík kapesníků, nemusím mít u sebe prášky, nesvědí mě ruky. Ekzém jakoby se ztratil. Můžu dýchat nosem, je to nepopsatelný – stejně asi tak jako pro Kláru tenhle večer …