nechápu

asi to nikdy nepochopím

kde je ta propast a pád

kde tě tak hluboce zraním, že upadnu přes své slzy nocí a poletím do prázdnoty

tak slabá a bolavá

lásko, lásko šílená

proč?

zůstala jsem někde za zrcadlem snu, jak kapka deště na skle, co netuší, že vyjde slunce a celou jí spálí

jsem jak písnička než mě přinutíš uvědomit si, že podlaha je zatraceně tvrdá a že ty se nenecháš obejmout, když nechceš

jsem Don Quijote lásky

hloupá, hloupá, protože slabá, protože objímací, protože snící, protože tak zatraceně naivní

že lidé chápou, že odpouštějí běžné konverzační prohřešky

jakoby ses mi prošel po tváři

chvěju se v tom krásném večeru tvou děsivou prázdnotou a nepoznávám noc a den

kde jsi..kde jsi lásko

šeptám, kňučím, pláču

a tolik tě chci obejmout