Vuvuzelový konzert

aneb podčárníček o afrických trubkách nejen na francouzském fotbale

Nedávno jsem opět zapnul icq a u jedné z našich korektorek jsem si všiml, že ve statusu měla hlášku „zakázala bych hraní fotbalu na vuvuzelových konzertech“. To mne nutí k zamyšlení. Tedy fotbal nebo africké trubky jsou zdrojem problému? Co je důležitější, fotbal nebo bzučení vuvuzel? Kdo z koho?

První otázkou jest, zda-li se vůbec vuvuzela dá nazvat hudebním nástrojem a fanouškovské troubení konzertem. Většina fotbalových fandů se při používání vuvuzel netrefí do tónu a výsledek má s hudební produkcí společné jen to, že na obojí musíš koupit lístek. Kdo by ale platil za konzert, na kterém uslyší jen hlasitý táhlý zvuk připomínající vosí roj? O rozlícených fotbalových fanoušcích se již předtím říkalo, že jsou jak podráždění sršni, ale teď to platí doslova. Ono slůvko konzert je asi složenina zkomolená ze slov kon-žert. Význam žertu je jasný, ale „kon“? Možná že konstruktivní. Fanoušci se snažili přijít s novým vtípkem jak poškádlit hráče, trenéry a pořadatele – vytrhávání sedaček, neustálé rvačky či házení dýmovnic a dělobuchů už vyšlo z módy. Proto přišli s konstruktivním řešením, ale o tom, že je to zároveň řešení kontroverzní, svědčí nemalou měrou i fakt, že může být destruktivní – pro jejich sluch. Občas by se hodilo i vyjádření konečný.

Pocit, že poslední věc, kterou uslyším, je bzučení vyvuzely, je pro mne velmi, velmi nepříjemný. Avšak třeba pro francouzské továrníky je ono konečné řešení sluchové otázky denní chleba. Vuvuzely přišly do módy nejen na fotbalových stadionech, ale i mezi odboráři v zemi vína, sýrů, kruhových objezdů a … stávek. Francouzská posedlost nacionalismem sahá nejen po využití každé příležitosti ke stavbě kruhového objezdu i tam, kde je nesmyslný, nebo ke stávce i tehdy, když se nic nevystávkuje. Tento národ proslul i systematickou ignorací existence jakéhokoliv jiného jazyka než francouzštiny. Je dost možné, že v jejich jazyku slovo vuvuzela zní jako vúdú-zela. Proto možná věří, že africké zvyky jako prskání do plastové trubky nebo píchání hadrové panenky jim pomůže k tomu, že vedení firem vyslyší požadavky odborářů (kteří stejně jako před týdnem zablokovali jeden kruhový železniční objezd mající dva nadjezdy, tři sjezdy a čtyři kruhové přejezdy, díky čemuž zkolabovala veškerá osobní, nákladní, letecká i lodní doprava mezi Paříží a St.Tropéz včetně potrubní pošty).

Motivací francouzských odborářů ke konzertování bylo možná všimnutí si, že troubení vuvuzel na fotbalových stadionech díky temným silám vúdú zapříčiní to, že v každém zápase minimálně jedno mužstvo neprohraje (občas dokonce obě) a dost často jedno zápas vyhraje (ale nikdy ne obě). Nicméně si nejsem jist, jak moc se úspěchy vúdú-vuvuzel na fotbale dají přenést do prostředí stávky stáda odborářů. Ti si většinou stěžují, že vedení firem je vůči jejich požadavku hluché. Nicméně si asi neuvědomili jednu věc. Po tom, co továrníkům budou pod okny troubit vuvuzely, z kterých se dá „vymáčknout“ zvuk o síle 120dB, dost možná budou hluší nejen k požadavkům odborů ale rovnou ke všemu.

Až se tedy bude zakládat světový klub neslyšících, budou v něm francouzští odboráři vedle nefrancouzských fotbalových fanoušků. Časem možná i ti francouzští, ale to až jejich fotbalistům dojde, že do fotbalu odbory nepatří a naopak – fotbal se nestávkuje, ten se hraje. Takže co dál? S vuvuzelami nejdem na stávku, jdeme na fotbal! Bzzzzzzzzzzzz !!!