Byl leden

Byl leden
a horko až k zalknutí
úlekem z toho
přes vrcholky nahých nohou
mi v pomalých zpívajících proudech
tály vlasy
Svázané domy v dojemném sevření
vrostlé přímo do sebe
vysoko jak v impresionistickém oku
lois leinové se o sebe
vzájemně ohřívali
Na zdi hoří růžové plameny
vztyčené pustou rukou
lidské barvy ošoupané omítkou
A dva dělníci si vykládají dosytosti
co doma co v srpnu a co doma taky doma
Přitom vzájemně se prorůstají skrze zdi
a v rukou drží srp a kladivo
Jsou to holé surrealistické domy obnažené
zvětvené a ztvárněné v srpnu a když prší a
se sprejem ve tváři a chromované větrem
Někdo v nich kýchá a nebo je uplně sám
a taky někdo čte noviny a některé pokoje jsou opuštěné
jen jejich otevřená okna pohybují stonky květin
Jsou to tiché domy ticha a pokáždé se dějí
v tu samou chvíli Naráz

došlo k zhasínání
a rozum ztratil smysl