Marginální rozdíl

  Ten den jsem seděl pod lípou. Tak jako každý pátek. Stejně jako jindy, i tentokrát jsem cítil vůni listí, vůni stromu - tak nezaměnitelnou, tak názornou. Rosa pomalu mizela v nebeských dálavách a já vnímal jen to jediné. Ten vzdušný éter prostupující jako múza mojí existencí. To nebe, jak bylo krásné, a já jej mohl vdechovat plnými doušky. Kdo jaké zásluhy musí mít, aby si takové chvilky zasloužil? To mě nikdy nikdo neřekl.

  Stejně jako jiné pátky, i tento jsem se rozhodl snít. Obvykle stačí zavřít oči a hned spustí se nezávazná zábava na pomyslném filmovém plátně. Opilost způsobená dokonalostí přírody funguje dokonale.

  Zavřel jsem oči a v tu ránu ozvala se ohlušující rána. Z dálky rázem byly slyšet sirény. Pak následovala další rána. Další a další! Desítky ohlušujících výbuchů. Bílé záblesky světla. Příroda ustoupila momentu překvapení.

  A já jen šeptal: "Nechci se vzbudit, pokud je to pravda. Pokud to pravda není a já jen sním, jednou to pravda bude. Nechci se vzbudit. Chci si pamatovat jen ten páteční sen."