Pokud takový byl v šestnácti, myslím, že už takový zůstal. Lhostejný, bezcitný. Patrně by si to uvědomil v případě, že jemu samotnému by se stalo něco podobného s někým blízkým. Zapomenout na tuto smrt nemohou především ti, co to viděli.

Jestli mu bylo šestnáct, tak na to nezapoměl a možná ho to hlodá dodnes, a nebo taky ne. Záleží na povaze a míře empatie a na výchově. Tady si myslím, že vina padá především na rodiče. Napsané je to s citem, nestranně. Nesnažíš se někoho obvinit a tak to má být. Čtenář si z toho vezme ponaučení i pro sebe. Líbí se mi to.

smutny pribeh...aj deti vedia byt krute...obavam sa, ze ten chlapec si nepripustil vinu, mozno si vobec neuvedomil, ze sposobil smrt cloveka...

Dneska asi jediná povídka, u které si myslím, že si ještě ráno vzpomenu na pocit, který jsem měl, když jsem to dočetl. Ačkoli já radši veselejší věci...je to čtivé, poetické, precizní,...*

Zapomenout se nedá. Navíc, život zaručuje nevinnost, teprve smrt přináší provinění. *t*

rupíku :-) já vím, že ty umíš najít i to, co je v mých textech schované...a často mě tím rozesměješ. Dík...připomínáš mi tím kluka, co našel poklad ;-) Nevím na co všechno se dá zapomenout, ale myslím si, že vše se děje "pro něco". Děkuji za zastavení... za komenty.

od toho jsou boží mlýny a. s. ... zapomněli se oženit... :-))

Tahle je psaná trochu jinak, než většina tvých ostatních ohlédnutí. Pohled 'dětskýma očima' se v ní vyskytuje jen těsně před koncem a jen na chvíli. Možná k těm dětským ani neměla patřit; to jen čtenář, který si vzpomena na ty předchozí, by ji chtěl takovou mít. Je hezká taková, jaká je. Tip.

Může zpomenout ten, kde smrt, byť nepřímo způsobil, ale žádný zlý čin nebude zapomenut..! ***

myslím, že zapomenout se nedá akorát se dá manipulovat s příčinami a následky a s obelháváním vlastního svědomí, což ale nic nemění na faktech

Podobne ako Oldjery, len možno by som ani nič nemenil, fajn , zaujme a zapôsobí*

Některá místa bych asi napsal jinak, ale vcelku je to zajímavý pohled a myšlenka. Už vícekrát jsem si říkal, že sbírka by nebyla vůbec marná... *

Já se některými přehmaty trápím spoustu let, jsem takový...ale ty stožáry mě dnes dovedly do dětství...i když na sídlišti, kde nyní bydlím "zapoměli" asanovat dva bloky rodinných domků, tak je tu v elektrifikaci vidět vážně raritní prozatimní (čtyřicetileté) řešení.

Raději bych věřila, že měl, ale asi máš spíš pravdu Ty....a to je vlastně na celém tom příběhu to nejsmutnější.

Já si jsem jistý, že dnes ani tehdy neměl žádný pocit provinění. Někteří jsme takoví, jiní makoví.Moc se mi líbí sloupy podepřené betonovými kvádry. Když se u nás podřízly, a elektřina šla pod zem, byly náhle z ležících sloupů rakety. Ne každého jsme vzali na palubu. T.