Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDěvčata v horkém létě
Autor
Sebastiana
V tom horku, co bylo se nedalo nic dělat. Lákala jsem mužský doma na rybník, nebo bazén, cokoliv, hlavně aby tam byla voda. Ale všichni byli spokojení u svého počítače s ledovou limonádou v dosahu. Neodpreparovatelní.
Takže jsem nažhavila telefon a z Ireny vylezlo, že ví o parádním rybníčku. Jitka skuhrala, že může až večer. Irena pravila, že večer je to fajn, nemusíme mít plavky.
U Jitky jsme se s Irčou divily, jak to, že její Láďa vyvezl ven svoje auto, místo jejího „starouška“.
„Zrušila jsem ho,“ špitla Jitka.
„Cože!?“ Dělala nahluchlou Irena.
„No, trochu jsem bourala,“ zašeptala Jitka a podívala se na Láďu.
„Nestrefila se do vrat garáže,“ zahučel Láďa a hodil po Jitce klíče od auta.
„Áháá,“ bylo mi hned jasné, „zapomněl jsi jí navigovat.“
„Jak navigovat, vrata snad vidí, né?“
"Ona necouvala?"
Láďa jen potřásl hlavou a Irena mu poslal soustrastný pohled.
Najednou Ireně zajiskřilo v očích, zaskandovala náš bojový popěvek "posrali", a jelo se.
"Hele, co znamená "kača jedna" ? Myslím, že si to Láďa žbrblal."
„Toho si nevšímej, vždycky když je naštvanej, spadá do svého moravského slangu,“ ...vrtěla se nervozně Jitka na sedadle řidiče.
„Neslyšíš nějakej divnej zvuk?“
Otočila jsem se na Irenu, jestli to taky slyší, ale ta měla na uších sluchátka a podle gest poslouchala nějakej odvaz.
„Hele, v našem autě to občas taky slyším, tak je to asi normální,“ uklidnila jsem ji, ale nebyla jsem si jistá. V autech se nevyznám a řidičák nemám.
Samozřejmě nás za chvíli stavěli policisti.
„Jestlipak paní řidičko víte, čeho jste se dopustila?“
„Rychle jsem jet nemohla, pásy máme zapnuté, můžete mě napovědět?“
„Nemáte zapnutá světla.“
„Ale mám, podívejte, tu páčku jsem dala nahoru,“
„To jsou blinkry.“
„Tak proto mi to tu tikalo,“ rozzářila se Jitka, když vyřešila divný zvuk.
„Ano, proto vám to tu tikalo,“ promnul si policista unaveně oči.
„Světla jsou támhle,“ ukázal jí trpělivě.
„Aha, jé děkuju moc, já si dělala starosti s tím zvukem, už jsem myslela, že jsem zase něco rozbila.“
„Jeďte.“ hlesnul policista a podíval se káravě na kolegu, který maskoval smích smrkáním do kapesníku.
K rybníku jsme dojely, až když se už dost šeřilo.Když Jitka couvala poslední kousek, ozval se divný zvuk a odpadl výfuk. Jitka vystoupila a s poznámkou, že tušila, že mu něco rozbije vzala výfuk do ruky. Ale vzápětí ho s výkřikem upustila a foukala si na ruku.
„On je horkej?“ Byla jsem udivená.
„Už vím, co myslel Láďa tím „kača,“ praštila se do čela Irena.
U rybníka byla nádherná plážička z písku. Rybník úplně prázdný, jen jeden chlápek se tam cachtal. Trpělivě jsme si sedly, že počkáme, až odejde.
„Hm, jestli to není ten farář, jak říkali, že se sem chodí někdy koupat večer,“ přemýšlela Irča.
„Hlavně ať už jde, chci se vykoupat,“ fňukala Jitka.
„Posrali!“ Zaskandovala Irena a my s ní.
„Když jsme viděly, jak si rozpustila vlasy a začala se svlékat, tak jsme neodolaly a následovaly jí.“
Když nás uviděl ten chlápek, jak jdem do vody, nasadil kraula a bleskově zmizel na druhé plážičce.
„Zbabělec jeden,“ odfrkla Irena.
V prostředku rybníka vykřikla Jitka, že se jí otřelo něco slizkého o břicho.
„No fuj, jsou tu ryby,“dívala jsem se zhnuseně okolo sebe.
„Když budete dostatečně hlučné, tak tu nebudou, nemaj rádi hluk,“ poradila chytře Irča.
Nenapadlo nás nic jiného, než náš popěvek „posrali“, a to nám vydrželo až na břeh.
Když jsme rozdělaly na plážičce oheň a posedaly okolo na kameny, zabalené v ručníku,vyndala jsem svoje překvapení.
„Co je to?“
„Joint, vlastní výroba, měla jsem tři konopné rostlinky ve skleníku,“ chlubila jsem se.
Vykouřily jsme každá půlku svého jointa.
„Je ti něco?“
„Ne, a tobě?“
„Taky nic.“
„Usušilas to pořádně, nebo co si s tím dělala?“
„No, otrhala listy a usušila.“
„No, jestli se nepoužívají spíš ty květy, ty jsi dala kam?“ Chtěla vědět Irena.
„Ty jsou na hnoji,“ posmutněla jsem a zahodila nedokouřený zbytek do ohně.
„Nebuďte smutný, vzala jsem lahvinku Láďovi ze sklepa. Přivezl si to z Moravy a schoval ve sklepě,“ rozveselila nás Jitka lahvinkou lahodného vína.
Nakonec Irena pustila nahlas svůj přehrávač, zatancovaly jsme si nahé u ohně, aby nám uschly vlasy. A všechny se shodly, že tentokrát jsme si to teda užily.