Alfa

Kapitola Alfa 1

  "Mám dojem, že jsi to úplně nepochopil," řekl Holly. Seděl v křesle, nohy měl na stole. Tužku jemně zabodával do brady. 
  "Už u odvodu mi tohle bylo řečeno, nárok na dovolenou. Dva roky. Na Zemi!" Nižší seržant se vztekal. Byl rozpálený do ruda. 
  "Seber se a vypadni, než se naseru a půjdeš tam dolů se mnou. Pozor! Čelem vzad! Odchod!"
  Seržant udělal jak Holly řekl. Výhrůžka možnosti účasti ve výsadku na Titanu byla prostě moc hrozivá. Navíc se jednalo o tajnou základnu, tak tajnou, že samotní výzkumníci na ní téměř nevěděli (což nevěděl ani vyděšený seržant, kdyby to věděl, možná by radši ani za Hollym nechodil). Neexistuje nikdo, kdo by dobrovolně takovouto misi podstoupil. Mimo Hollyho...
  Holly si s tím nelámal hlavu, byla to jeho práce. Věděl, že život není med. Věděl, že on povede výsadek a věděl, že právě on stojí před rozhodnutím, koho na misi vybere. Tušil velké nebezpečí, větší nebezpečí, než byly ty, které způsobily jizvy na jeho tváři. Přesto zůstával chladným.
  Nohy dal na zem a rozvážlivě vstal ze židle. Má jít za admirálem nebo to má ještě promyslet? Sruloval papír a vyrazil ze své kóje.
  Juggernaut IV byla impozantní loď, větší než všechny doposud lidstvem sestavené. Při její stavbě byly použity nejmodernější technologie a materiály. Byla to dokonalost. Kdo na sloužil na této lodi, byl přesvědčený, že dobu předstihla nejméně o padesát let. Celá loď byla rozdělena na několik sekcí: obytné kóje, kasárna, sklady, relaxační část, dvě lodní centrály, několik strojoven a osmnáct doků. Všechny sekce byly od sebe striktně odděleny.
  Obytné kóje byly městem žijícím svůj život. Na lodi sloužilo celkem 6 000, z toho bylo 2 000 civilistů zajišťující různé služby, jako je holičství nebo pohostinství. Aby obyvatelé měli pocit blízký pobytu na Zemi, byl zde zaveden hologram simulující oblohu. Střídání denní doby bylo samozřejmostí. Vše bylo pokryto zelení. 
  Holly a několik dalších důstojníků mělo svojí kóji umístěnou tak, že po vykročení z kóje a deseti metrů chůze, byly na hranici obytné sekce a první lodní centrály. 
  "James Gerriel Holly, ESA, 331," pronesl do intercomu.
  "Vstup povolen," ozvalo se a dveře před ním se otevřely. Pro Hollyho se naskytl klasický pohled, asi 100 lidí v obrovské místnosti pracovalo na chodu lodi. Někteří pobíhali od jednoho stanoviště k jinému, jiní kontrolovali monitory. Všude byly monitory. Na zdech byly obrovské obrazovky, které kontroloval admirál ze svého můstku (visel asi 15 metrů nad tím vším). Vedly k němu dvě zakřivené schodiště. Umístěny byly v čele, aby admirál viděl, kdo za ním chce jít. Můstek byl obalen ve skleněné bublině, která filtrovala okolní hluk. Uvnitř byl rajský klid. Ten klid, který je potřeba pro strategická rozhodnutí.
  Holly vyrazil směrem k můstku, cestou mu ti, co jej zaregistrovali, zasalutovali. 
  "Heleme, koho nám sem čerti nesou! Není to sám Holly," ozvalo se za Hollym a cítil, jak ho někdo chytil za ruku. Prudce se otočil. Byl to Eddie. Eddie Kraft. Černoch, s dvou metrovou postavou vzbuzující respekt a přitom s velkým srdcem. Velice empatický a bezprostřední člověk. Upřímný. Technologický génius. Usmíval se, úsměv na jeho tváři vypadal jako perly v blátě.
  "Tak kdy bude oslava?" dotázal se černoch.
  "Jaká oslava? O čem to... Aha, myslíš třicetiny?" řekl trochu sklesle Holly. Nebyl nadšený, že si někdo vzpomněl.
  "Přesně tak, tak kdy? Nebo zase nic slavit nechceš? Není ti to už trochu hloupý," řekl Eddie.
  "Vždyť sám víš, jak oslavy nesnáším. Jak nesnáším narozeniny. Tohle nemám rád, neumím vyjádřit radost tak, aby se tomu dalo uvěřit. Většinou, když se o to pokusím, tak to vypadá jako projev zklamání."
   "Na to se vykašli, tohle se oslavit musí. Tak řekni kdy tě zítra máme vytáhnout do putyky," trval na svém Eddie. Holly věděl, že to Eddie myslí dobře. Byl to jeho dobrý přítel a neměl sílu mu odporovat.
   "Zítra je ta mise, takže to stejně nejde, Eddie. Pochop to, prosím."
   K Eddiemu přiběhl menší muž a dal mu do ruky nějaký papír, nepadlo mezi nimi ani slovo. Eddie vytřeštil oči. Muž spolu s Eddiem se rozeběhli kamsi pryč. Eddie ještě zavolal: "Víš co? My si tě najdeme!"
   Hollyho potěšilo, že ho někdo zachránil od dalších výmluv. Komukoliv jinému by řekl rovnou, že na přihlouplé oslavy kašle, ale Eddie, to byl jiný případ. A to ho štvalo nejvíc - nebyl schopný mu nikdy odporovat.
   Vystoupal po schodech na můstek a skleněná bublina se otevřela. Vstoupil dovnitř.
   "Potvrzuji, vyhlašte karanténu bloku A1 skladiště čtyři. Potvrzuji, vyhlašte karanténu bloku A2 skladiště čtyři. Potvrzuji, uzavřít veškeré spojení s blokem A1 skladiště čtyři a okolním prostorem. Dále potvrzuji uzavření bloku A2 skladiště čtyři. Admirál Kozlujovský konec."
  Admirál se otočil na Hollyho. Viděl, že Holly drží v ruce papír. Kývnul, aby mu jej Holly předal.
  "Patrick Hollow, Martin Kornel, Carlson Ep," četl admirál.
  "Ano, tyto tři tam potřebuji."
  "Patrick Hollow a Martin Kornel. To jsou cvičení výsadkáři, elita. Tam nemám problém. Ale proč Carlson? Vždyť to je technolog," podivoval se admirál nad výběrem Hollyho.
  "Pane, předpokládám, že se budeme tam dole budeme potýkat s technickými obtížemi. Možná bude potřeba obejít bezpečnostní opatření základny. Proto Carlson."
  "A proč ne Ed Kraft? Možná tam bude třeba opravdu špičkový odborník. Nevíme, co tam je za technologie, můžeme jen hádat."
  Holly se zarazil, Eddieho vzít nemohl. Jeho dobrosrdečnost a citlivost je už jednou málem zabila. Od té doby ho nikdy nebere na mise. Ani tentokrát to tak nemělo být.
  "Pane, nemyslím si, že to je vhodné. Musím trvat na svém," odporoval Holly.
  "Vy nesete odpovědnost, jestli se tam dole něco stane, znáte důsledky, brífink bude za dvě hodiny, start mise za tři."
  "Pane, rozkaz, pane," zasalutoval Holly. Už byl na odchodu, když ho napadlo se zeptat, co řešil admirál ve skladištích. Otočil se k admirálovi a položil jasnou otázku: "Pane, máme nějaký problém ve skladištích?"
  Admirál se opřel o kontrolní panel, hluboce hleděl do jedné z obrazovek. Bylo vidět jak je rudý a také dost zpocený.
  "Jen krysy. Jen krysy... běžte."
 
Kapitola Alfa 2

  Holly neměl potřebu před misí procházet profily jeho výsadkového týmu. Všechny znal moc dobře. Patrick a Martin byli jeho dobří přátelé. Zažil s nimi nejednu misi. Carlson byl rovněž jeho přítelem, ovšem ještě z doby, kdy pobýval na Zemi. Z doby, kdy proběhla "psychologicko-technologická" revoluce. Z doby, kdy se ztratila Hollyho matka, která pracovala pro IMRU.

  IMRA (International Military Research Agency) byla předchůdcem dnešní ESA (Earth Safe Agency), pro kterou pracuje Holly. IMRA se snažila o prosazení co nejrychlejšího technologického postupu bez ohledu na to, jak jej budou přijímat lidé. Během pěti let dokázala stvořit, vyzkoumat, vymyslet a objevit věci, které by za normálních okolností trvaly nejméně století. IMRA, i přes to, že to oficiálně byla výzkumná agentura, měla obrovské výrobní prostředky. Bylo to veřejné tajemství. Ovšem, právě díky těmto faktům, se stala vyšší mocí. Mocí nad všemi státy světa. IMRA pohltila OSN, CA (Continental America), EU, AAU (African-Asian union), prostě vše. Vyráběla přetechnizované prostředí - místo holičů sloužili roboti, místo hospod byly automatické výdejny, lékaře nahradily osobní implantáty, ve všem byly organické počítače, neurální sítě, schopné se učit, mající ohromný výkon a naprostou přesnost. Lidský faktor se začal vytrácet ze všech oborů lidské činnosti. V práci neexistovala chyba lidského faktoru a lidé byly postupně z práce eliminováni. Všeho byl dostatek, pouze práce ne. Jediné povolání byl technolog.
  Po pěti letech tohoto bleskového rozkvětu technologií nastal bod, kdy došlo k vyhoření velké části populace. Z lidí se stávali šílenci. Během měsíce proběhla obrovská revoluce, kdy lidé v ulicích rabovali, vytrhávali si z těla implantáty, ničili většinu techniky, co dodala IMRA a samozřejmě likvidovali všechny její zaměstnance nebo sympatizanty. Během deseti let se podařilo nastolit původní pořádky a vytvořit agenturu, která neměla možnost vydělávat žádné peníze. Vždy existovala jen z dotací. Byla stvořena pro ochranu lidstva, pro zachování kultury lidství. Na rozdíl od IMRY je ESA super-morální celek. Sloužit v ESA je ctí a není umožněno všem. Zejména potomkům zaměstnanců IMRY. 
  Ačkoliv Holly matku miloval a tehdy, při vstupu do ESA, ji poprvé zapřel.  

  IMRA zmizela beze stopy. Jediné, co po ní zbylo, jsou některé technologie používané v armádě (jedinou armádou je ESA).
 

Kapitola Alfa 3

  Holly  seděl v brífovací místnosti, čekal na ostatní a hlavně na admirála. Běžně brífink podává delegovaný důstojník, ovšem nyní se jednalo o misi, která měla naprosto utajenou náplň a bylo nutné, aby o ní věděli pouze dotčené osoby. 
  Otevřely se dveře a vstoupil admirál a hned za ním zbytek týmu.
  "Pánové, posaďte se a hned začneme. Jedná se o citlivou misi, proto mě dobře poslouchejte, není prostor pro chyby. Na Titanu se nachází utajená základna. Smysl její existence je výzkum - opět utajený. Ani já sám nevím, co je předmětem zkoumání. Jen vím, že se jedná o biologický výzkum. Nutné je, abyste zjistili, co se na stanici stalo a v případě, že jim vypadl reaktor, jste jej opět nastartovali. Nepátrejte po ničem, neprocházejte žádné informační systémy, mohli byste spustit bezpečnostní systém. Snažte se vyhnout laboratořím, kvůli kontaminaci. Pokud budou tam dole výzkumníci v pořádku, zjistěte důvod, proč nevysílají a donuťte je opět vysílat. Na nic se je neptejte. Aby vás nezabili při kritickém přiblížení pro výsadek, je nutné ohlásit se bójí kódem 15A05A19A88. Panuje tam nejvyšší zabezpečení. Snažte se tedy nebýt zvědaví. V případě velkých problémů použijte bóji kódem 01A01A01A01. Máte nějaké dotazy?"
  Všichni zavrtěli hlavou. Kromě Hollyho.
  "Jaké velké problémy máte na mysli? Máme nějaké mapy nebo fotky?"
  "Nemůžu nic říct, protože nic nevím. To budeš muset posoudit sám. A jestli máme mapy nebo fotky? Ne. Hodně štěstí pánové."
  Admirál se otočil a odkráčel z místnosti.
  Holly se postavil před své tři muže a dokončil brífink.
  "Co řekl admirál je svaté. Co řeknu já, je ještě svatější. Carlsone, vezmi s sebou vše, co je třeba na získání veškerých dat z jejich systémů. Patricku a Martine, vemte si projektilové zbraně. Energetické by nadělaly velkou paseku. Nechci vidět žádné výbušniny, ty máte zakázány. Rozuměno? Výborně. Běže provést přípravku."
  Z reproduktoru se ozval hlas: "Mise Cerberus nástup na misi v doku sedm. ETA 55 minut."
  "Super, Cerberus, to bude průser," pronesl tiše Martin. Všichni vstali a šli se připravovat na misi, jen Holly se posadil. Byl připravený od té doby, co věděl, že nějaká mise bude. Byl vždy připravený...
  Vytáhl cigaretu a zapálil si. Seděl takovým stylem, jako kdyby byl rebelující teenager, jednu nohu na stole, druhou na područce židle. Kouřil a přemýšlel, měl čas ještě hodinu přemýšlet. Nikdy nepřemýšlel o misích těsně před nimi, většinou uvažoval o životě, o tom jaký byl život před dvěmi stoletími, kdy vzlétávala první letadla. Přemýšlel, jaké cigarety si koupí příště a misi neřešil... Nesměl, nemohl, nechtěl. Ať to bylo jakkoliv, smrti se už do tváře podíval, věděl, že se jí nemusí bát. Věděl, že smrt je konec všeho a po ní nenásleduje nic. Byl s ní smířen, seznámen a věděl, že mu dýchá na záda. Věděl, že je zbytečné o ní přemýšlet, když ona přemýšlí o něm.
  Málokdo před misí nemyslel na smrt. Holly byl jiný. Holly byl jiný ve všem. Proto byl lepší, i když si to nepřipouštěl. Dělal svojí práci.
  "Mise Cerberus ETA 5 minut," vytrhl hlas Hollyho z přemýšlení o různých věcech. Vstal ze židle a vyrazil do doku sedm. Jakmile vyšel z místnosti, jako by se jeho myšlenky přepnuly a namísto lidského myšlení se inicializoval chladný bojový kalkul, kde není místo na city. K první dekontaminační bráně doku sedm dorazil za tři minuty, dvě minuty mu trval průchod dvěma dekontaminačními branami. Mise začala...

Pokračování příště