Od skály k hoře

 Na kamenech mech – a dávné podobizny
zvířat a těch, kdo je zde vyryli,
rozvaliny, dech – té jedné malé blizny
blínu a sen, co slunce vychýlí…

 Na palouku buk, co svléká minulosti
pýchu všech let, co provždy minuly
s periodou štuk, z nichž zbývá (beze zlosti)
plíseň, co jen zas vzejde od nuly…

 Na povrchu vrch – jenž chrání před satanem
kříže všech muk, co s bohem doslova
(pod varhany mlh, kde mládí nepřestane)
sály ten vzduch, jenž v parnu koloval…

 Na kamenech mech – z plic strání odevzdaně
prázdně zněl vzdech, co horou nepohnul,
na čediči spěch, co zpívá obehraně
skále pán much, kde svět se neohnul…