Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekaňka
16. 07. 2010
4
5
1986
Autor
tonas
prasátko už v sešitech nechrochtá
kaňka
V reklamách supermarketů zahledl jsem tuhle velkou nabídku školních potřeb. Už dávno to není sezónní záležitost. Regály jsou plné důmyslného psacího náčiní . Každý, kdo prožil školní časy za nedokonalých per,inkoustů a stálých úkladů zlomyslného prasátka, může jen tiše a bolavě závidět.
Člověk nahlíží na školní peripetie vnoučat a je udivován podmínkami a způsobem dnešního učení ve školách. Lámal jsem si ondy hlavu úvahou, je-li něco, co jsme my měli a ony nemají. Něco by se najít mělo i přesto, že uplynulo od našich žákovských časů málem půlstoletí.
Napadla mne ona kaňka - každodenní průvodce tehdejšího vyučování. Strach z prasátka, jak se říkalo inkoustové skvrně expresivně v žákovském žargonu, byl trvalým průvodcem školáků nepřestajně od doby, kdy odložili břidlicové tabulky a kamínky, které byly psacím náčiním předtím než se ve školách objevily kalamáře, o které pečoval a hlavně je doléval ze sklenice pan školník. K nim patřily násadky a ocelová péra v nich. A rovněž savý papír, vložený do každého sešitu.
Ještě počátkem sedmdesátých let se nesmělo ve školách psát plnícími pery (prý se kazí rukopis), přestože proslulá firma Pelikán, ale i naše provinční firmy, přivedly na trh slušná, ne-li dokonalá – krásná i funkční plnicí péra. Maně si vzpomínám na slovutný „Centropen“. Později došlo k ústupku. Pokrok se zastavit nedá. Mizely škamny a byly nahrazeny volnými lavicemi a stoly, které měly jen zprvu ještě otvory na kalamáře. Odstraněno bylo v rámci stejného hnutí i z koutu učeben plivátko. Jednoduché „plničky“ na inkoustové kapsle počaly převládat. Dominovalo, pokud si vzpomínám, mezi nimi plnící, nějaký čas povinné péro Žák.Právě s násadkami a jednoduchými plnícími péry byl spojen fenomén, který měl, dnes už nedocenitelný, vliv na psychiku tehdejšího žactva – kaňka.
Předmět „psaní a cvičení řečí“ byl v třídách triviálních i základních škol nejhlavnějším. Kolik dramat, kolik slzí, kolik zloby bylo spojeno s rozprsklou modrou skvrnou v sešitě, která se tam objevovala nechtěně a nečekaně. Tolik úporného soustředění bylo zapotřebí, aby psaní bylo úhledné – písmenka co nejpodobnější vzorům, která předkládal pedagog. Řádky rovné, linka písma stejně sytá. A tu najednou bác – kaňour jako desetník. Drama, které mne dokáže rozechvět i po padesáti létech. “Prasátko“vyvádělo z míry hlavně děvčátka, vedoucí své sešity zvláště snaživě. Kluci, ti byli – arciť, tak je tomu dodnes, více nad věcí. Mezi nimi se dokonce tu a tam odbývaly inkoustové války a škodolibosti (také v dívčích sešitech). Pokaňkané, kromě sešitových stránek, měli i šaty. Ruce pak věčně modré, aniž by to pokládali za závažné.
Drama „kaňka“ se ve školách už nekoná více,škodolibé záliby si hledají jinačí nástroje.Člověk bere do ruky propisovací péro rozličných konstrukcí a tvarů a ví, že psaní může být za pomoci tohoto nástroje čisté a úpravné. Obdivně přitom vzpomene na dramata dávných školních časů a raduje se z toho, že kaňka je tvorem vymřelým.
5 názorů
No, on je to spíš fejeton, ale ta kaňková sentimentlita .)
Jsem psací pero opustil někdy v třetí třídě, možná ve čtvrté, přičemž můžu hrdě prohlásit, že nebezpečí kaňky mě nikdy moc neznepokojovalo, páč jsem je jednoduše nedělal. Si tak myslím, že on byl fenomén kaňky strašně přeceňovaný .)
nevím,neznám
16. 07. 2010
Úchvatné, ačkoli nejsem zase tak starý, na kaňky v sešitě také vzpomínám. Opravdu příjemná vzpomínka. Tip a do oblíbených. *