TA VĚC, TEN MOMENT

Chceš-li něčemu opravdu porozumět, musíš si to představit tak, jak se to evolučně děje: ve velkém počtu a v dlouhém čase. Když to zkusíš, vyjde ti, že chování lidí je takhle snadno pochopitelné - většina lidí nijak moc o svém jednání neuvažuje a žije uvnitř zvyků, aniž si to uvědomí. Když si vezmeš na pomoc, abys víc porozuměla své situaci, libovolné trochu podrobnější členění povah lidí (pěkné je třeba členění na 16 partnerských typů,Alexander Avila: partnerské typy), najdeš třeba, že lidí, kteří by ten tvůj nesoulad se zvykovým náhledem prokoukli, bude třeba jen 2-5% z populace. A co s tím, jak to vyřešit? Obecně - porozumět co nejvíc své situaci a jít lepšímu osudu naproti změnami, které ti přijdou jako rozumné. Statistické zázraky se ale nedají vyvolat. Když se řekne, že v populaci je v průměru např. 2% povah určitého typu, neznamená to bohužel, že když se potkáš se 100 lidmi, 2 určitě budou ti praví :-) Ale určitě můžeš být připravenější - jak abys posílila komunikaci s těmi žádoucími, tak abys zbytečně neztrácela čas a nervy s těmi nežádoucími. Nápodobně - povídám si rád, když to není jen takové plkání:-)

A to právě myslím.Bylo mi už několikrát řečeno, že prostě taková blondýna chladná jako já by si o ně ani kolo neopřela a to cituji. Přitom to není pravda, nikoho neodsuzuju podle toho jak vypadá, protože sama vím, že ve vnitř právě já jsu jak z porcelánu a je mi líto, že vypadám na pohled chladně a namyšleně. Dobře se s tebou povídá.

Vyjádřit city lze jen někomu, kdo získal tvou důvěru. Posuzování (nikoli odsuzování) druhých pohledem zvenčí je normální - zrakem získáváme největší objem informací, vzhled si prostě nelze odmyslet, když už ho znáš. Ale být hotov s názorem na druhého člověka jen tím, že se na něj podívám? No tak s takovým člověkem asi moc rozumné navazovat bližší vztahy nebude. Ale netuším, co tím nesouladem svého povrchu a vnitřku doopravdy myslíš. Je celkem časté, že vnějšek klame. Hromotluk může mít něžné srdce a nyvě se tvářící dívenka může být tvrdá jako sklo. Vzhled je fakt jen první signální :-)

Bojím se vyjádřit city, protože mám strach, že to můžou proti mně využít. Nejhorší je, že hodně lidí soudí druhé pohledem z venčí a to je konkrétně u mě velký omyl.

Nechat věci plynout znamená, že necháš volnou cestu podvědomí (to je taky mozek, a to ten větší :-)), že sama sobě nebráníš ani se k ničemu zvlášť nenutíš. To je přece dobře. Logické myšlení, modelování světa do slov a příčinných řetězců, se strašně často mýlí, nadmíru zjednodušuje, proto člověk musí plánovat a řídit se jen zlehka, pořád hledat, na co všechno zapomněl. Nedávat city najevo - to je pro mne dost nečitelná věta. Někdy přece stačí velice málo, náznak, gesto... Ale řekl bych, že čím víc člověk zná sám sebe, čím víc rozumí tomu, jak cítí, tím svobodněji může vyjadřovat city, protože si je sám sebou jistější - anebo mu nedělá potíže vyjádřit nejistotu, už se jí totiž nebojí. Ovšem záleží to na hlubokých složkách povahy, temperamentu, jsou lidi, co se nebojí a jsou si sebou jisti vždycky - i když jsou schopni po půlhodině prohlásit opak - a zas mu budou úplně věřit:-) Divné? Proč? Každý jsme originál:-)

Co se týče lásky, moc nepoužívám mozek, nechávám to plynout a čekám co to přinese. Jen neumím dávat city najevo a je zvláštní, že mi už víc lidí řeklo, že i právě to je na mě přitahuje. Není to divné?

Rád bych ti něco o tom napsal, ale když jsem začal, zjistil jsem, že mi to asi bude déle trvat, když mám chuť to udělat aspoň trochu pořádně:-) Ale vzdávat se? Ne, to určitě ne. Jen na tom hledání pravého neviset. Je nutné to brát tak, že láska má mnoho stupňů k dokonalosti - kdybychom žili buď intenzivněji, nebo mnohem delší dobu, s velkou pravděpodobností bychom někoho "pravějšího" našli. Teď je to statistický zázrak, jakási výhra v loterii - takže člověk může jít setkání trochu naproti, (musí si každou chvíli vsadit :-)), ale nesmí být závislý na tom, zda vyhraje nebo ne, protože to by taky mohl prožít život úplně naplano.

No myslím, že už jsem to pochopila, a tak jsem se vzdala najítí toho pravého, ten pravý je jen ve snech každého z nás. Co myslíš?

Až tu věc poznáš víckrát, až si víckrát budeš zamilovaně jistá, pochopíš, že to je asi s tou jedinou pravostí jinak:-)

No, někdy to k tomu nemá daleko:-)

Tady se mluví o erekci?

t.