Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkurková sezóna na Žižkově II.
Autor
Ferry
Je vedro jako na Bahamách
naháče kreslí Lucas Cranach
veverky rozeply si kožky
větraj se a´la rozhoďnožky
Jeptišky vrchcáby si hází
kde jinde než na nudapláži
jež pružně vznikla Na Pražačce
pod Vítkovem jim pukaj pražce
a jen ta pusa neokorá
kde nabízí se Černá Hora
(Království, Kubelíkova 36)
Pokud máš trochu jiný vkus
U Kurelů zas Gambrinus
(Kubelíkova 23)
Na Plzeň musíš na Viktorku
(kdo by se namáhal v tom horku?)
a chceš-li slečně splnit sen
v Jagellonské maj Heineken
(pizzeria Roma, Jagellonská 16)
Na Staropramen padnul los?
tak to tě vítá Olympos
(Kubelíkova 9)
/Pogratulujme mamině,
že má ochlastu v rodině/
32 názorů
Milá Ferry, já jsem prožila dětství poblíž nákladového nádraží, ale naše ulice Na Třebešíně náležela k Praze 10, tvoří hranici mezi Strašnicemi a Žižkovem. My jsme se s bratrem, který byl o devět let starší, hlásili vždy k Žižkovu. Bratr se mnou chodil na náikladové nádraží, miloval parní lokomotivy, které jsem si také zamilovala - dokonce jsem se jako čtyřletá v jedné vezla. Chodívali jsme s bratrem na procházky na Olšany, zejména na starou část hřbitova, já jsem se tam později učila malovat stromy. V té oblasti to byl skutečně nejkrásnější park. Po ukončení osmé třídy jsem se přihlásila na jedenáctiletku na bývalém "Čapajeváku" (byla to jedna z posledních jedenáctiletek, pak už byly SVVŠ), tam jsme chodili jeden rok a pak jsme se stěhovali na Pražačku. Lupáčovka mně také něco říká - dostala jsem tam první občanský průkaz, na který jsem byla mimořádně hrdá - nebylo mě ještě 15 let a já se cítila dospělá, když mám občanku.
Potěšilo mě, že jsi také chodila do Kočkafé a dokonce i denně, a shlédla jsi i moji výstavu obrázků. My jsme tam s kamarádkou chodívaly jednou za 14 dní nebo za tři týdny, obvykle v sobotu odpoledne. Sedávaly jsme většinou v rohu u okna vpravo od vchodu. Možná, že jsme se tam viděly. Věřím, že je to z okna smutný pohled na opuštěný prostor. Hlavně, že se kočenky dostaly do dobrých rukou, sledovala jsem to na facebooku
Vesuvanko, drahoušku, já jsem se ze Žižkova nikdy nehnula. Chodila jsem do Lupáčovky, pak na Slaďárnu... Olšany jsou nejkrásnější pražský park, jsem tam často, jak jen mi berličky dovolí a znám každý hrobeček, cestu i zvířátka... Neříká se nadarmo: "Je voprsklej jak volšanská veverka".
U kočenek v Bořivojce jsem byla téměř denně, též na tvé výstavě ovšem. Vidím na ten dosud po nich pustý prostor z okna svěho bytu. Aspoň, že je o všechny tamní čtyřnohé přátele výborně postaráno v láskyplných rodinách.
Jak je možné, že mně tato krásná báseň o Žižkově, který je mně blízký, utekla? Na Pražačku jsem chodila dva roky do školy a veverky na Olšanech mně braly oříšky přímo z ruky. S tak krotkými jsem se nikde jinde nesetkala. TIP