Absurdní pohádka

Absurdní pohádka

Bylo, nebylo, byly jedny dveře, které čekaly, až je někdo otevře. I přišel k nim jeden hoch. Ten hoch se dveřím moc líbil. Už se těšily, že je konečně někdo otevře. Jenomže hoch začal dveře zkoušet otevřít zaklínadly, a když se neotevřely, tak do nich zlostně kopal. Pak na ně bušil a nic. Poté odjel a dveře vyvěsily návod, jak je lze otevřít. Pak dveře s hochem i promlouvaly a zjistily, že hoch vlastně neví, jestli chce otevřít právě tyhle dveře. Tak se stáhly a tiše smutnily, až pak přišel muž a dveře mu povídaly o svém smutku a myslely si, že chyba je v nich, že jsou neotvíratelné. Muž jednoduše zkusil vzít za kliku.

Hoch zůstal stát s otevřenou pusou. Začal lkát a láteřit a zase nadávat a muž místo toho zkoušel brát dveře znova a znova za kliku. Zjišťoval, kde to drhne a začal je spravovat.

Mužovi bylo líto hocha, i věděl, že dveře ještě smutní, i sám věděl, že kdysi tahle dlouze naříkal u jiných dveří. Tak taky nepřímo řekl tomu hochovi, co má udělat a hoch ani tak nezkusil vzít za kliku.

A mezitím muž znova a znova bral dveře za kliku, a dveře se postupně stále víc těšily na muže. Začaly ho prosit, ať to vydrží, že ještě pořád někde vrzají.

A neví přesně kdy, a neví přesně jak, ale dveře si najednou uvědomily, že by chtěly nový zámek, ale již s klíčem jen pro muže.