Chlasta la vista

......

Sedmého desátý.

Sedím a - zase piju.

Jak čmelák, nasátý,

téměř až k delíriu,

ohnivým nektarem...

Pít víno - kázat vodu!

A mít až do důchodu

své místo za barem.

...

V kouřovém oparu

změť přitlumených hlasů.

Chcípnu zde - na baru!

Poslední z Anglosasů,

který snad z pekla vstal

- a věrný svému krédu -

aby se uchlastal,

utopil v moři jedu,

tak svůdně rozlitém

od pólu někam - k pólu...

Zešílím - z alkoholu!

A v těle zabitém

jen vítr ve tři ráno

tep srdce nahmatá:

Chceš žít? Ach, ano! Ano!

Podívej - stigmata!
 

Jak purpurově hoří.

Lev svádí Amora.

Mesiáš vrávorá,

- ne nepodobný tchoři -

s protáhlým čumákem...

Krysa! Och, kdeže lovec!

Smrdí jak bezdomovec

pivem a tabákem.

Podivný animál,

co se svěšeným chvostem

vydal se tmavým mostem -

koho by dojímal,

když tu jak prase močí

a vzývá anděly?

Kdo vypíchnul mu oči

jež nocí hleděly

na nebe, na souhvězdí?

Ach. Muž se potácí,

míří ode zdi ke zdi

a pak se - vyzvrací...

...

V kapalném úprku

půlnoční řeka hučí.

Odporná hořkost žluči

stoupá mi do krku

jak kule hrdlem děla.

Dvě nohy varana

a srdce - rozechvělá,

třaslavá membrána,

rez přebytečné pumpy

na kraji osady.

Kde jsou mé zásady?

Ve zvratcích kolem škumpy...

Kde jinde měly být?

Stejně už nejsou - žádné.

Bohu se znelíbit

nebývá nikdy snadné,

vystavět z ohně Řím

znamená - vážit slova...

Že Bůh mě v lásce chová?

Po tom všem?

Nevěřím.

.....................