Oslavy samoty

Vyrazil jsem oslavit samotu

bylo to bláznovství

ponořen do černé procházel šlépějemi,

které už tu byly

a tolikrát mě už cestu zhatili.

Na cestě v autobusu holky se ti smějou,

domlouvají se, jak ti nabídnou skvělý ovoce,

jenž chutná hořkosladce

a pokaždé tě nutí obracet (pár neznámých slov).

Pozřev samotu, ten báječný likér

netušíc, že to dobré, co v ní bylo,

mi již kočovníci sebrali

a tak jsi se těšil, že to bude stát za to

ale nestálo.

Tolikrát tožil jsem klít

a zabahnit se postupně pod zem

směle se tam smát a obcházet dokola

a poznat vás drazí zedníci, pilaři, tesařové.

Nu a nezbylo mi vlastně nic, jen myšlenka

a kamarád řekne ti při poslechu známé písně:

Střelit tě chcú? No tak chcípni!

Ať žije abstinence a bohabojné žití!