Vždy jsem se chtěl

Vždy jsem se chtěl
Podívat do naší chalupy
V horách v moment kdy je opuštěná
Jen tak potichu tam být a nebýt
Po zdi prstem obtahovat měsíční okno
Oknem vrhané
A poslouchat jak kamna vyhasínají
Skoro jak vidina
Vždy jsem chtěl vznášet se ve vzduchoprázdnu
A být a nebýt stejný jako prach
Který nikdy neklesne a ani neoněmí
K zemi
Zastavit čas tikotu kukaček
Co už roky mlčí
A vrůst do zdí  Cítit jejich vlhkost a žloutky a
Tajemství porůznu vysílaná z praskajícího rádia
Ještě před válkou
V rukou jej drží panna Marie tu co jsem našel
Jako malej kluk
Schovanou mezi prkny na půdě místo slz měla vajíčka pavouků a dnes
Mléčně hledí do stráně
Vždy jsem chtěl být to ticho v chalupě
Když zavřeme poslední dveře a drobky na stole
Stanou se vítanou svačinou myší
Teplo mizí s vlnou hlasů  Myší karneval
Venku svítá je ráno a možná bude padat sníh
Přestože je září  A myši zvrací
Dědová hůl se opírá o zeď okny se míhá
Další den Listy jsou cokoli
A chalupa mlčí a naše stopy nejsou a  Nebudou
Jen stádo ovcí venku bečí
Je září a venku hoří vánoční svíce
Osamělá chalupa v horách stává se nekonečnou
A já tu jsem a nejsem