Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seToE
Autor
Aroganc
ToE:
Scéna: Vzadu bíle nasvícené plátno s projekcí siluet lidí, v jednom rohu nápis: „Touch of eternity“ se zvýrazněnými prvními písmeny, u jedné stěny jeviště stojí odpadkový koš, u druhé vysoký popelník, uprostřed je záhonek s živými květinami (3-5 v barvě kostýmů)
Text: Muž pochoduje podél plátna sem a tam, prohlíží si siluety. Jde si sednout ke zdi poblíž koše. Rozdělává noviny. Na scénu vchází anděl, přes rameno má kabelku a za sebou táhne kufr na kolečkách. Prochází okolo sedícího muže. Ten si všimne křídel.
M: Ty jsi anděl? (s pobavenou ironií)
A: Už je to tak. (odkládá kufr a otáčí se)
M: Jako z nebe? (pouští noviny, vstává)
A: Nie, zo Slovenska...
M: Na Slovensku jsou andělé?
A: Tí sú všade, aj tu.
M: Tak proč sem jezdíš, když už tu nějací jsou?
A: Na dovolenku.. (posunkem ukazuje na kufr)
M: Na dovolenou? Andělé mají dovolenou?
A: Prečo nie? Veď aj on je na dovolenke... už pár rokov (hlavou dělá posunek směrem vzhůru)
M: Jako bůh? (s až přehnaným zájmem)
A: (vyndává z kabelky krabičku, bere si cigaretu, nabízí muži) Cigaretu?
M: Nekouřím. (anděl si zapálí a pousměje se, ve chvíli potáhnutí zmizí jedna ze siluet na plátně)
A: Začni…
M: Pomůžeš mi?
A: Nie a ty mne? (trhá květinu ze záhonku)
M: S čím? (rozpačitě)
A: (chvíli přemýšlí, pokuřuje) Neviem, s niečím. Vy stále niečo chcete, tak som si to chcela tiež skúsiť.
M: S nějakou maličkostí bych možná mohl.
A: (típně cigaretu) Tak napríklad vyliečiť rakovinu, zastaviť vojny alebo rovno zmeniť celý svet? (s pohrdáním)
M: Hm, to ti asi nepomůžu
A: Vidíš? Ja tebe tiež nie. Sme si kvit... Vážne si nedáš cigaretu?
M: Ne, vážně ne – nekouřím. (anděl si zapálí, další silueta mizí)
A: Čo to? (ironicky) Máš strach, že by ťa to zabilo?
M: Prostě nechci!
A: Ale prd. Nemusíš sa báťJa to vážne nikomu nepoviem a aj tak raz zdochneš. (jak na malé dítě)
M: Myslíš jako osud? (se zájmem)
A: Opotrebenie, ak mám byť presná, ale hovor si tomu ako chceš.
M: Takže víš, jak umřu?
A: A ty vieš, koľko ich mám ešte v krabičke? (rychle, ironicky)
M: Cože? Jestli jsi anděl, měla bys to vědět, ne?
A: To áno, videla som ti niekde poznamenané... asi... Rovnako ako si ty videl moju krabičku, ale kto si to má všetko pamätať?
M: To je absurdní! (podrážděně)
A: Hej, hej. Pravda bolí, však? (ironie)
M: A… A můžu to nějak zjistit?
A: No, môžeme si zapáliť ďalšiu a pozrieť sa, koľko ich tam ešte je.
M: Já to potřebuji vědět! Kolik mi zbývá?
A: Počúvaj, neser, mám dovolenku.. (jde si pro kufr, vrátí se k muži) Keď chceš, môžeme ísť na panáka a ja už ti nejak vyženiem tú depku z hlavy.
Podává ruku, muž přikývne a chytí se. Anděl ho odvádí za plátno.Přechází, muž ve předu. Výstřel, krev na plátno. Tělo zmizí stejně jako siluety předtím. Anděl si zapálí.
Konec