Vyznání

VYZNÁNÍ

Vyznáváš mi lásku, tady a teď.

Tiše a prostě, jednoduše, ale krásně.

Poslouchám a nemám odvahu ani dýchat, natož promluvit.

Mluvíš tak něžně, tak dojemně a romanticky.

Nevím kde se to v tobě vzalo, ta touha, ta láska, ten cit.

Možná je to tím, že si myslíš, že spím.

Možná je to tím, že tě jako neslyším.

Možná je to tím, že ti pomohlo trochu vína co jsi pil.

Cítím pod víčky v závoji mých řas svit měsíce co máš za zády.

A doufám lásko, že to není jen sen.

Proč nejsi takový, i když se ti dívám do očí?

Proč nemám dovoleno slyšet tyhle krásné slova, i když bdím?

Hraješ si na krále, který vše dokáže a city jsou pro něho ukázka slabostí.

Tak tedy, hledej pravdu ve víně, hledej sílu citů ve svitu měsíce, hledej lásko sám sebe, když spím.

Jen když tě znovu uslyším.