Úryvek č. 6

Okolo půl třetí už byli daleko od břehu. Nedaleko od motorové lodi se rozpínal menší ostrov. "To je ´Ostrov Kavalů´", rozdával své vědomosti spolucestujícím Jon Rappael. "Strýčku, strýčku, viď že tady zastavíme. Moc ráda bych se tam podívala." žadonila Nunu. "Jistě, proč ne", odpověděl strýc "času přece máme spoustu." "Hurá, hurá." začala ječet Jania a běhala po lodi sem a tam, až jí její matka Olli musela napomenout. Po chvíli přistáli na kraji ostrova. Všichni netrpělivě a zvědavě vystoupili a mířili směrem do středu ostrova. Jon Rappael ještě dobře zakotvil svou loď s nápisem ´MARI´a doběhl ostatní. Přešli písčité pobřeží a vcházeli do hustých porostů palem, stromů a různých křovin. "Byl jsem tu naposledy asi před pěti lety", povídá Jon Rappael, "kus odtud se tyčí skála. Je v ní jeskyně s velkými krápníky..." A než to stačil dopovědět, tak mu do řeči skočil David: "No to je báječný nápad, půjdeme se tam podívat. Bude to zajímavé. Je někdo proti?" Všichni souhlasili, jen Byll Rappael si něco nevrle brumlal. Cestou je několikrát překvapily malé a drzé opičky. Jednou dokonce objevila Jania, na větvi okolo se pnoucích lián, stočeného obrovského hada. Hned do něj chtěla píchnout klackem, ale David jí v tom naštěstí včas zabránil. Zhruba po deseti minutách chůze se před nimi tyčila mohutná skála. "Ale jak se dostaneme do jeskyně?! Vždyť je skoro až nahoře." zděsila se, už nyní překážkovitou chůzí unavená Olli Rappaelová. "Budeme se tam muset vyškrábat", odpověděl trochu poštuchovačně, ale s klidem Jon, "z druhé strany je cesta přístupnější." Asi z poloviny všichni obešli skálu a jeden po druhém lezli nahoru. V čele byl Jon Rappael, za ním lezla jeho švagrová Olli se svou dcerkou Janiou, za kterou byla Nunu, tu následoval David. Za Davidem se drápala Charlosina a za ní Erik, za kterým byla samozřejmě Georgie. Jako předposlední lezl Byll Rappael a poslední plešatý Swid. "Už schází jen pár metrů, pánové a dámy, a budeme..." Jon Rappael to nedopověděl. Pod ním se ozval úzkostlivý výkřik. Byla to Georgie. Hned na to se ozval zuřivý smích Bylla Rappaela. Starý Rappael jí totiž znenadání chytil za nohu a Georgie se hrozně lekla. Nechtěla ani domyslet, co by se stalo, kdyby spadla dolů. Erik pustil svou ženu před sebe... Konečně byli všichni u cíle. Přímo před nimi se jevila obrovská jeskyně s mnoha krápníkovými zákoutími. Místy sem skulinami prosvítalo slunce a tak byla vidět všechna krása. Krápníků různých velikostí a barev tu bylo požehnaně. Jako první se dovnitř rozeběhla Jania a tu směle následovali ostatní. Každý se vrhl ke krápníku, nebo na to místo, kde se mu to nejvíc zamlouvalo. Opravdu se bylo na co dívat a tak není divu, že jeden druhému nevěnovali pozornost. Nádherné ticho jeskyně náhle přerušil nečekaný hrůzný výkřik, který tentokrát nepatřil Georgii. Byl to mužský hlas! "Co to bylo?" zajíkla se Charlosina. Všichni se ve zmatku seběhli na okraj skály... Nemýlili se, dole na úpatí skály leželo nehybně tělo. "Ale to je přece........ ne, to nemůže být pravda.. .....vždyť je to David!!!" Nunu se chytila za hlavu a spustila histerický pláč. Georgie se jí pokoušela uklidnit... "Třeba ještě žije." vyhrkla pro sebe Nunu a nervózně vtáhla kouř z cigarety. Ale to už se ostatní hnali dolů k bezmocnému Davidovi.