Cinkání

Cinkáš mi v uších střevíci.

Cítím Tvůj dotek na líci.

Vidím Tvůj úsměv – v palici

- je to jen klamná naděje,

nikdo se mi tu nesměje.

Z očí se řinou krůpěje.

Sám večer lezu pod deku.

Čarovnou moc tvých doteků

zaplaším rychle – ze vzteku.

Jen utéct, alespoň do parku,

do lesa – spatřit Polárku.

S tebou, můj malý komárku.

Samota je jen k vztekání.

Chci věřit, že nic nebrání

nadčasovému setkání

ve Veroně či v Kolíně.

Tvé ruce, spící na klíně,

Tvé oči s mými – souznění.

Naše rty – sladké spojení.