Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seto co je lepší potmě
Autor
myp2p
někdy se stalo že jsme leželi v posteli nazí pod pokrývkou. myslím že jsem zíral do stropu. televize hrála ozvěny ztraceného času nebo jak se to jmenuje. ten pořad o dobách minulých. bylo to něco o splavnosti labe. myslím že to mě přivedlo na myšlenku zalyžovat si na vodě. a když její ruka sjela do mého klína řek jsem jí:
"chtěl bych si zalyžovat na vodě"
"juj"
"chtěl bych brázdit hladinu jezera zavěšen za silným člunem"
"hhmmm"
"pode mnou bezedná hlubina"
"máš záchrannou vestu"
"já jedině bez vesty"
uvědomím si přítomnost její ruky a říkám si že to pravidlo bych měl uplatnit i v našem intimním životě.
"neměl bych ani lyže, jezdil bych jedině po ploskách svých nohou"
"to bys dokázal?"
"myslím že mám talent na vodní lyžování"
"ty nemáš pohybové nadání"
"jak to víš?"
uvědomím si přítomnost její ruky a dojde mi to.
"a dělal bys to při západu slunce?"
"dělal. paprsky té vyhasínající koule by barvily hladinu do zlatova"
"myslíš že bych byla dobrá hokejistka?"
"lední nebo pozemní?"
"lední"
"určitě"
"vážně?"
"jistě. i když radši bych byl abys hrála pozemní hokej"
"proč?"
"protože ti sukně sluší"
nezdála se potěšena. myslím že dvakrát mrkla. neumím to. ode mě nic jako kompliment nezní.
"ony hrajou v sukních?" zeptala se
"jo"
"proč hrajou v sukních?"
"protože to jsou holky. ty sukně jsou hrozně krátké"
odtáhla svou ruku protože už vykonala své. pomilovali jsme se. pročistím si hrdlo a říkám:
"znám jednu básničku"
"dobrou básničku?"
"mě se líbí"
dívám se na ni. nevím proč čekám až něco řekne.
"tak povídej, no" říká ona
"jsi-li chlap po sexu zívni, je to tak mužně kontemplatívní"
zasmála se. opravdově z hloubi duše se zasmála. pobavil jsem ji.
"tohle je jenom můj překlad"
"překlad?"
"originál je slovensky. vlastně je to parafráze"
"je to dobrý"
cítil jsem se hrozně špatně, mizerně. nějaký slovák ji genuinly okouzlil. skoro jakoby s ní něco měl. cítil jsem se okraden. jakoby tam měla ležet s ním a ne se mnou. nikdy nepodceňujte sílu slovenských básníků. znám osobně pár slováků a všichni nejenom že byli osobnostně superior ke mně, ale byli nade mnou i v pracovním životě. já je ovšem uznával protože to byli kluci snaživý co to chtěli někam dotáhnout. obdivoval jsem je. ačkoliv teď si vzpomínám znal jsem i jednoho a ten mě okradl. ale krásně se s ním pilo. jak s ním se chlastalo. no co, řekl jsem si, snad napíšu něco co ji taky pobaví a zívl jsem.