Pravá ruka

 

No co bych vám povídal, žiju si život z jednom v těch velkých nudných rádobyvelkoměst. V kterým? To není vůbec důležitý. Je prostě nudný. Lidí je tady jako much, což je dobrý předpoklad, že by se něco dít mohlo, jenže tomu tak není. A když se konečně něco vyvrbí, tak se ty muší občané na to slítnou, jak na pěkně velký, čerstvě vysraný hovno a jsou šťastni, že něco hejblo tímhle jejich teritoriem, kde jinak na události sedá prach a slova mimořádný okamžik jsou pěkně vousatý. Popravdě si nevzpomínám, kdy se přihodilo něco, co by si zasloužilo čestné místo v mojí paměti. Ale možná moc chlastám, tím to bude a nebo jsem plnej nihilismu. Kdo ví?

Já se jen starám, aby tech much tady nelítalo přiliž a nebyly ostatním na obtíž, slušně řečeno.

Sedím a mžourám do monitoru. Ukládám poslední soubor. Tak to by bylo. Opájím se myšlenkou na pořádně velkou sklenku Jacka a pokojný spánek. Jenomže co čert nechtěl nebo asi chtěl, bliká na mě upozornění na novou zprávu. Užitečná věcička, co mě ale většinou dokáže akorát nasrat, asi stárnu a začínám bejt protivnej. Všechny tyhle vymoženosti mě vlastně pěkně zvedaj žlučí. Člověk si kráčí životem ruku v ruce s technikou, spářenej s veškerou mechanizací, bez který si skoro ani neutře prdel. Stávaj se z nás podělaný otroci moderní doby. Kdo si vzpomena na ten film Matrix, tak voni jako nebyli daleko vod pravdy.

Moc si to nepamatuju, pže jsem tenkrát a ne naposled dost přebral, abych to nějak vnímal, ale podle toho filmu to vypadá, že skončíme s drátama v prdeli a nechci domyslet, kde ještě jinde a pak fakt bude muset přít ten afroámickej hírou a vyhrabat někde nějakýho Nea, kterej si to s níma pěkně na férovku rozdá a zmaluje jim obvody a vytrhne je ze zásuvek. Směšný mašinky budou bez štávy v prdeli stejně jako lidi bez chlastu. Bez toho taky nesvítěj a nejiskřej.

Zaženu tyhle debilní úvahy pořádným hltem vodky. Játra se sice vozvou, ale jako jediný protestující jsou v menšině a žádná menšina nikdy do světa žádnou díru neudělala, takže se můžou chytit za nos, kterej ale nemaj. Tomu říkám pech. Tak si aspoň trhněte nohou chemičko těla, ale ne mojí, mám ji už tak dost podělanou.

Vracím se očima k obrazovce na upozornění o zprávě. Váhám, mám i jiný věci na práci. Třeba si nalít panáka a jít se vysrat, což považuju za důležitější. Voči mám jak angorák, chtělo by to šlofáka. Dobře přečtu mejl, nedá mi to no, no a co, vysrknu panáka, ne jednoho, vysypu střeva a svalim se na postel.

Na dveře buší soused, ať si ztlumím ten randál, pravda hudba řve na doraz. Ale mýmu metálku nikdo nadávat do randálu nebude. Poznámka o rozbitý držce ho zřejmě uklidní, jelikož bouchání na dveře ustane. Drsňák z povolání. Otevřu poštu.

Franku potřebuju vod tebe poslední laskavost. Musíme zahladit stopy!

Nevodbytnej debil. Jasně jsem mu řekl, že už ne! Pravidla se musej dodržovat, zvlášť v týhle branži, jinak člověk dostane při nejlepším přes prsty, pokud vo ně zrovna nepřijde.

Snaha někomu něco vysvětlit je marná, když člověk mluví s debilem. Škoda slov. Škoda sprostých slov, každý sebehorší by ve spojení s tíhle mamrdem vyznělo jako pochvala.

Zejtra za ním zajdu a vysvětlím mu to pěkně ručně. Prachatej sráč, ale za šupy si lepší mozek nekoupí a já mu ten jeho debilní zejtra vymlátím z palice. Du spát, tohleto nemá cenu.

Ráno se probudím s napuchlejma střevama, narvanýma k prasknutí municej smaradlavejch sraček. Rozčílením jsem se zapomněl včera vysrat. Po vykonaný potřebě vyrážím za tím idiotem Mallonyem. Vinnie Malloney, řečenej Concretor…kdo se trochu vyzná v podsvětí, je mu jasný proč. Vinnie je prohnanej hajzl, proradnej kápo s dlouhýma prstama všude, ale blbej jak pytel chcani. Chlap, kterej hraje Blackjacka a ruletu a cpe se všelijakýma exotickýma jídlama, který člověk stejně posléze na hajzlu vyblije, ale prostě je sežrat musí, aby neztratil svůj společenskej kredit. Prostě naše milá společnost, mlejnek na Váš mozek, kterej vám rozemele, aby jste se něčím nevymykali, nemohli individuálně myslet a činit a nevybočovali z řady, jak se říká. Voddělal jsem pár chlápků, který mu nevoněli a ohrožovali jeho důstojný postavení v gangsterským světě. Jojo taková je moje práce. Žádný hodiny, píchačky, směny…dělám na hlavy, za každou sčítám keš. Nic extra dělat díry do palic, ale všechno má svoje proti. Tyhle prachy bych nikde jinde nesehnal. Myslím teda, co se poctivý práce týče.

S Vinniem jsme měli dohodu, že po poslení prácičce přerušíme kontakty a neznáme se. Já si pojedu výplatu užívat na prosluněný místa v doutníkem a brandy v ruce a šlapkou na klíně a von ať si dělá, co chce. Jak říkám, pravidla se v týhle branži musej dodržovat. Bez vyjímky…Ale Vinnie je prostě bůh a nikdo mu to nevyvrací, protože by skončil s vystřeleným mozkem jako krmivo pro ryby nebo prasata, nevím. Ale já jsem nasranej a du si to s ním vyříkat.

Franku, chlape, klídek…když jsem ho popadl za ten jeho řiťopišskej voblek…bude to lepší pro nás pro voba. Dones tuhle zásilku na Pátou Willow Street 456, nikde se nazastavuj, s nikým nemluv, zrovna teď by si měl jít krátce na oběd, dej čidlo na kliku aktivuj. Pak si přijď pro prachy.

Udělám cokoliv, hlavně ať už dá pokoj, protože je hnusnej, smrdí a nejradši bych ho nakopal do ty jeho posraný prdele. Ale za 50 táců? Neber to, vole, pomyslím si.

Vypadnu z ty jeho zasmraděný nory plný fetu a špinavých děvek a hlouposti. Jdu po svejch, je to pár bloků na jih.

Dojdu tam, kde má bydlet ta jeho pravá ruka, kterou neznám, která toho na něj ví příliš, který přestal věřit a která je zmrd a která doufám nebude doma, pže jsem si jak debil nevzal bouchačku, nevím na co poslední dobou myslím a nesnáším to vodporný prasknutí vazu, když mám náhodou holí ruce. Fuj.Snad se Vin nemýlí a nebude doma, což bych vřele uvítal. Nechci vidět ve snech další mrtvej ksicht, už jich tam je až až. Kuli tomu jsem taky začal chlastat a taky kvůli třesu rukou, ale ty se mi stejně třesou ne-li víc…nějak jsem to přehnal s medicínou. To zas byla blbost a že jsem jich už neudělal málo, pěkná sbírečka omylů a přešlapů.

Jsem na místě…dávám čidlo na kliku….je mi jasný, co je v tom kufru, ale proč se nepodívat, vždycky mě zajímá co je vevnitř, vod ženskejch až po kufry..i když člověk ví co tam je…ženský taky svlíkáme(nějaký i opakovaně), i když důvěrně známe, co mají pod oblečením. Votvírám kufr..na displeji svítí pětka, která se změní na čtyřku a už se o slovo hlásí trojka…proradnej hajzl prohnilej, takhle to myslel, pravá ruka jsem já a vím toho na něj sakra hodně…jednička….proradná kurevská svi……..

Městem otřásne výbuch a skromnej byteček se za okamžik změní v hromadu sutin, která je protkaná lidskou tkání s dokonalou pečlivostí roztrhanou k nepoznání….na chvilku to není ospalá velkodíra…lidé se seběhnou a koukají na rozloženou budovičku na základní stavební materiál…Občané(mouchy) se zas jednou mohli snést na pořádně velký hovno a dát si dosyta…a mohli se vzápětí s nezájmem rozletět na všechny strany, jelikož byl čas oběda, tak si nacpat pupky a posílit vředy….Těla, teda toho, co zbylo nezbylo si v tu chvíli nikdo nevšim, až úklidová četa, při svém neobvyklém úkole..dobrou chuť…v tu dobu, už barák, který tu ještě ve 11:59:59 stál nikoho nezajímal…jen místní policie vařila závity…kdo to moh bejt, proč, kde, komu, co a jak…život se pro ostatní po krátkém pro většinu životním zážitku vrátil do starých nudně zajetých kolejí. Jojo život v jednom velkým nudným městě…