Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepevněji
19. 08. 2010
42
36
2622
Autor
Robinia
Za hranicemi mého já
jsi ty
jen záchvěv vánku
slábnoucí světlo ve čtverci okna domu
prach zlatého pelyňku
hořká vůně
...a všechno tak vzdálené
Jsem vyčerpaná
blankytné nebe postrkované kupředu nervózními mraky
pulsující rázové vlny věčného spěchu
tlačí mě na kolena
Podej mi obě ruce
prosím
když vítr ohýbá mne
neříkej nic
jen očima mě podrž
pevněji ...
36 názorů
Mnohokrát Vám všem děkuji za zastavení - jak je vidět, jsme mnozí uspěchaní a pocity máme podobné. Díky moc :-)
sepotvkorunachstromu
24. 08. 2010
Podej mi obě ruce
prosím
když vítr ohýbá mne
neříkej nic
jen očima mě podrž
pevněji ...
nádherná báseň :-))) TIP a díky
ja teda nesouznim s obecnym nadsenim....podobne, snad navlas stejne veci cetl jsem uz mnohokrat ....ale verim, ze ta libivost, ktera text podnecuje, ho pro ctenare podrzi.........
Též od mě ocenění - hlavně za poslední sloku, její obsah i zpěvnou formu ! :)
blboun nejapný
19. 08. 2010Sebastiana
18. 08. 2010
...nezařaditelné...
Nezařaditelné čistou upřimností nastavené dlaně...
***
Nádherná… kéž bychom všichni měli někoho (konkrétního), komu bychom mohli adresovat tak naléhavý vzkaz… ***
Síla víry divy dělá,
pojí duše, ba i těla!
Když Tě náhlá slabost zmáhá,
s důvěrou se opři, drahá!
Hele, tak už taky píšu ony burcující až budovatelské verše jak ze starých čítanek...;o)))
Ale má to něco do sebe! Nalézat pomocnou, podpůrnou ruku pouze na konci svého ramene je strašně deprimující...
Podej mi obě ruce
prosím
když vítr ohýbá mne
neříkej nic
jen očima mě podrž
pevněji ...
nádherné ..... T***