Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Terezín

19. 08. 2010
1
5
661

Moje sestra měla psát slohovku na téma Terezín. Tak jsem to zkusila taky...

Jedna červená růže. Druhá červená růže. Poupátko.

Život na místě smrti.

 

Nejsem v květinářství.

Nehledám nikoho.

Nikoho neznám.

 

Nepamatuju si.

Mají lidé paměť?

Mají kameny paměť?

Mají zdi paměť?

 

Slyšela jsem…. Říkali mi….

Můžu ukazovat? Tímto prstem?

Ukazovat na ně, kteří tu nejsou?

Ukazují na ně – Jejich činy.

 

Moje ruce! Jsou čisté?

Krev! Krev!

Moje nebo cizí?

 

Moje ruce… Čím je umýt?

Odpuštění.

Přijde někdy?

 

Ten mír. Ten klid.

Kolem a dokola.

Přijde ke mně někdy?

 

Jdu za vámi každou minutou.

Nevím, jak jsem daleko.

Přijdu za vámi.


5 názorů

Tato báseň je o pocitech viny, které se ve mně probudily při pohledu na oběti bezpráví. Vzpomněla jsem si kolikrát jsem byla lhostejná, nezastala se slabších, nezabránila křivdě... Je to báseň o poselství, které měl terezín pro mě.

Pro mě je Terezín místo, kde jsem se zamyslela sama nad sebou. Přemýšlela jsem, na čí straně bych byla... jestli bych se řídila svým svědomím nebo bych se přidala na stranu silnějších. Nevím, jestli bych našla v sobě tolik odvahy, jako někteří lidé, co byli v Terezíně vězněni...

Miroslawek
31. 08. 2010
Dát tip
Téma je výrazně větší než tvé schopnosti, publikovat takový text jako text umělecký je pak otázka soudnosti víc než kdy jindy. Na druhou stranu - jaké štěstí pro můj žaludek, že jsi to nepojala jako loutkovou veselohru.

Makoves
29. 08. 2010
Dát tip
Velké téma. Slohovku bych na to psát nechtěl a ani do básně bych se asi nepustil.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru