SKURDUPEL VYCHÁZÍ V LISTÍ PÁDU

Otevřená střecha a schody bez stupňů

fiály v zásypu zbořených zdí

ční a ční, ční

ještě jsem nebyl … ony byly

s dělovou koulí ve vratech

vítali padlí řvoucí kohortu

potichu

já řval, když jsem se narodil

za vrátky na dvorku, jak prase v neckách

myli mou krev a chlastali

běhal jsem v keckách po hrobech pradědů

to už jsem žil

vyhlížel dopředu, tam byl můj cíl

panel to zarazil, zbývaly komíny čnící

mraky nebyly, halil je kouř

a slunce koukalo z obrázků … mých

vyprávěl mi o něm pozůstalý brácha

pokud byl

znal mladou ženu, než se v hroudu potratil

dlouho se mnou nepobyl

ještě jsem všechno nevěděl a už se nedozvím

jen vím, že jsem a on není

poučení

kdyby žil, já bych se smrti nedožil

pohani a jiné chtíče

v zahradě dva petrklíče, levý a pravý

smrtka říká, jsi zdravý a já

já jí děkuji … kurvě vychrtlé

peníze nestojí a pořád mě chce

ze zadku, zepředku pořád mne nahání

ze strání kde jsem byl kluk

už ani muk … přichází klekání