Šanson

V osm se rozsvěcí venkovní světla

už jsi měl odmykat – že bych se spletla?

po šeru šedo, pak černo  a tma

noc tiše vkrádá se do apartmá

noc v níž se zabíjím po každé hodině

v níž rvu si vlasy až dospívám k lysině

noc v níž si do běla vypláču oči

kdy psík i páníček na práh mi močí

kdy akord z Atria zaznívá v moll

Před čtvrtou plíží se zloději kol

s nadějí do sklepa – a po nich potopa

jak čípek bimbá zvon svatého Prokopa

pod  svůj dám na jazyk (najdeš mě sjetou)

durman a náprstník co mi tu kvetou

pět patnáct,

pět třicet,

šest – dost, to stačí

nechci se dovědět,  kterou´s měl radši