Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečer na Václavském náměstí
31. 08. 2010
6
6
2478
Autor
Movsar
A pak žena v těch světlech. Pluje jako loď nebo jako silueta Kokořína v očích poutníka.
Chvíle, ve které se rodí hloupé nápady. Oslovit ji by znamenalo zapřít výchovu, vše co se říká a vposledku sebe. Neudělat to znamená zbavit se možnosti vidět její hruď v zrychleném dechu a ještě další věci. I to je sebezapření. Třetí cesta není.
Sám sebe tak zapřeš jen jednou. A tak budou stejně kokrhat kohouti všech střech toho města, budeš sám sobě Petrem v tom milostném příběhu, který možná počíná, možná skončil, než začal.
6 názorů
Škoda toho úplného závěru, konkrétně ...který možná počíná, možná skončil, než začal. Bez těchto pár slov by tato miniaturka byla širší i poetičtější.
Možná bych to ještě trochu prořezal (příliškrát slovo "sebezapření", opakuje se to).
Přesto se mi ta situace líbí. Není vůle ji rozvádět... i když by možná měla být, vyvzdorovaná třetí cesta, trhlina. Ale na tohle Movsar není. Nebo snad ano?
Tip.