Nejhorší otázka

                Nevím, jak se mi to mohlo stát. Myslím, že mě zajal nějaký muž a dával mi pozorovat, jak strašlivé skutky spáchal při procházkách po okolí svého bydliště. Jeho sídlo bylo jistě honosné. Nechápu vůbec, co se stalo a jak jsem se tam dostala. A co stalo, stalo se a nedá se odestát. Bylo to ale hnusné, strašlivě moc. Měl nějaké zvířátko, které dokázalo používat revolver a při pohledu z velkého okna zabíjelo lidi. Poté jsem dostala ten revolver do ruky já. Ach, proč jen nezabilo mě, i přes můj strach? Muž ukazoval na nějaký altánek, vyhlídku, kam prý jeho lidé schovávají zabité lidi. Divila jsem se, jak je možné, že to místo ještě nikdo neobjevil, mrtvoly tam dávali v černých igelitových pytlích. Altánek byl navršen, pytle všude kolem. Už kvůli zápach rozkládajících se mrtvol se mi to zdálo divné. Snad to bylo pořád v areálu jeho sídla, nevím. Ten muž měl hromově charismatický hlas a přivedl mě před nejhorší otázku mého života. Řekl, že teď je řada na mě. Pohmatala jsem revolver ve své pravé ruce a říkala jsem si : „Vždyť se ještě pořád můžu zastřelit“. V hlavě mi bylo ale nějak divně jasné, že v revolveru nejsou kulky nebo to prostě jinak nelze. Cítila jsem svíravý pocit strachu. Ptal se mě, jak moc mám ráda svého bratra. A já svého bratra miluji, bylo mi jasné, že jde o pěkně hnusnou věc. „ Buď ty a nebo tvůj bratr.“ Já zoufale: „ O co přesně jde?“ Dozvěděla jsem se to. Buď zaplatí krutou bolestí na nějakém šíleném stroji, mechanismu ( a ukázal mi nahrávku, co ten stroj lidem dělá) nebo totéž podstoupím já. Bylo mi do pláče při představě, co bych bratrovi vědomě způsobila. Nemůžu to přece dopustit! Zároveň jsem cítila strašný strach z bolesti a myslela na svůj vysoký práh bolestivosti. Pak muž dodal: „ A nebo mu budeš operovat štítnou žlázu.“ Hlavou mi prolítla představa skalpelu v mých rukách, krev a jeho krk.  Ne, to přece také nejde. Než jsem mohla odpovědět, kterou možnost jsem si vybrala, vzbudila jsem se z toho šíleného snu a nejhorší otázku co se týče života mého a mého bratra jsem zanechala bez odpovědi. Díky Bohu, děkuji Ti strašně moc.

( 24.8.2010 1:29)