Výměna

   "Á, dobrý den paní Dyková", pronesla Dickensová napůl závistivě, napůl radostně, aniž čekala na její reakci pokračovala, teď již zvídavě: "...tak z pracovní cesty zase zpátky? Kam vás štěstí zaválo? Husitská? Či dokonce Seifertova?"
   Dickensová s Dykovou sousedili. Zhruba stejné stáří je spojovalo, avšak vzájemná rivalita rozdělovala. Obě postarší dámy se ale nikdy nepoškorpily. Staly se uznávané autority v řadě a mnohdy jim příslušela role sudích ve sporech ostatních.
   "Skvělý výlet...", začala Dyková pomalu líčit zážitky posledních třech týdnů, zatím co se pohodlně opřela o stěnu. Patřilo k výsadám těch, co se vrátily, těch šťastnějších, jež si někdo vybral, zaujmout po návratu místo až na samém konci řady, kde byla stěna o kterou se šlo velmi pohodlně opřít. Pokud si zákazník některou vybral, přezdívalo se jí  "gejša". Neznaly význam toho slova, většina z déčkařek nikdy neopustila svou řadu, ale slyšely to jednou ve vyprávění, když se k nim zatoulala omylem kolegyně z japonského oddělení.
   Z protější řady se začal ozývat zvídavý šustot. "Nenapínejte nás, paní Dyková, povídejte, jsme zvědavé." "Holky...", začala familiérně, vždyť se mnohé znaly přes pět let, "…holky, tomu říkám dárek k penzi!" Dykové bylo totiž už devět let a kvapem se blížil její odchod. Pravidlo života zní neúprosně. Deset let a pak nastane velké TO. Velké TO o kterém se nahlas nemluvilo, strach dovoloval pouze šeptat, jednoho dne prostě přišlo a některou si odneslo. Co se děje po TOm žádná neví. Šušká se, že snad paní Boudelairová odnaproti tuší, co se stane potom. TO prostě čas od času přijde a některou si vezme s sebou. Žádná z dam nepamatuje něčí návrat. Druhý den se většinou v řadě místo staré objevila nová o mnoho mladší, proto některé věřily na převtělení.
   "Paříž" noblesně řekla Dyková a vychutnávala si obdiv. "Paříž", ozývalo se ze všech stran závistivě, odjinud zasněně. Snily o tak dalekém výletu. Většina se nedostala dál než těsně za hranice Žižkova, ty šťastnější o pár ulic dál. Víc se ovšem již žádná nedozvěděla. Než Dyková stačila děvčatům vylíčit své zážitky, stalo se TO.
   Druhý den přibyla do řady jedna nová. Umístnili jí hned vedle Dickensové. Ta od včera nevyšla ze strachu. Vždyť to mohla být právě ona! TO si ovšem vybralo její sousedku. Její čas se naplnil včerejšího večera. Příště to bude ona, kterou si vezme velké TO. Nová kolegyně mládím jen zářila, ještě neví, co ji jednou čeká. Na jejím čele stálo zlatými písmeny: "Viktor Dyk - Krysař, druhé vydání"
   Nová paní Dyková, ale o Paříži nevěděla zhola nic.
 

---