Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředpůlnoční - lyrická
01. 09. 2010
9
12
2218
Autor
experimentátor
v dešti se vrší deprese
kolmo do cizích nálad
nikdo nesedí na lavičkách
armáda nohou vřeští v kalužích
město se nevzrušeně poddává
hrátkám běžně šedých barev
pochody obličejů ve smutku
jak v jediné vyvolené tónině
nezapírají vnucenou fatalitu
v dialogu
na konci slov tiše spěcháme
(do světa od tebe po mě a zpět)
a v polibku sytostí barev kreslíme
do deště milence na lavičce
12 názorů
experimentátor
23. 10. 2010
To je podruhé, kdy o mém konečném názoru rozhodla poslední strofa. Ze začátku mi nějak trvá prokousat se těmi obrazy, které se pohybují na hraně zdařile vykresleného obrazu - ovšem vykresleného vcelku konvenčně (abych Ti ale nekřivdil: z každého verše na mě čiší Tvůj talent pro práci se slovy, ten je nepřehlédnutelný)- a lehce prosvítajícího patosu. Když znovu odbočím: právě patos zajímavě kombinuješ s intimitou a dobře tajenou citlivostí. Poslední sloka ovšem...kdyby byla takhle napsaná celá báseň, tak si kvůli ní založím dva účty, abych Ti mohl dát ty tipy dva.
experimentátor
29. 09. 2010
je tam melancholie i deprese, ale zas je tam nijakost, nemasnost, neslanost. Nenadchne- neurazí. Je to nijaké, já mám rád dobré, výtečné, excelentní....o tomto se to nedá říci, naprosto ne.