Shrnutí

Bylo to před léty , v temných věkách, v době kdy ještě smysluplně hořel oheň, kdy byly city opravdové, svět příliš velký, v dobách kdy Magor a Ferlinghetti oslovil. To bylo kdysi, když temně nažloutlá barva dusila svou teplotou, kdy slunce neustále zapadalo. Byly to sice i časy nekonečně bílých stěn, ale především opravdové totality a opravdové revolty. Kopce v dálce, točící se hvězdy, na stěně desky, které jsem neviděl. Ptáš se,  , co bylo v těch nasládlých dobách? Že by snad nějaký velký příběh, vzplanutí, vyvrcholení. V žádném případě, nic takového. Na to snad nebyly věky až  tak temné. Takže co tedy? Snad nějaká opravdová bolest - hm, to těžko. Shrňme to nesrozumitelně, ale výstižně - bylo to: "Něco Jiného a přesto Dosti Podobného". Takže jestli chápete tak Jiného především se odlišovalo od Podobného, že lidí byl dostatek. To tedy rozhodně Byl - skoro až přeBytek. Prostě taky tenkrát - výše ducha věřila jen v nedostatky těla. K tomu je třeba dodat, že šlo samozřejmě o klam, který se po procitnutí ukázal osudným. Procitnutí se nesmí v tomto případě zaměňovat za Konec, to by šlo již zcela o jinou kapitolu. Takže: Nejdříve se naivní idiocie přiznala sama sobě (k odhalení celé pravdy však došlo až později) a pak to šlo ráz na ráz. Klíče a časopisy a hajzly už dávno stavěly stěnu, což vzhledem k Blbcům nebylo až tak chyba, i když názory lidí v různých dobách se různí. Nejhorším případem se však stal mozek - ten dosáhl své absolutní dráhy a začal odumírat - zcela nepřirozenou cestou. Hrůza se nalepila na paty a nikdy již se nepustila, jen občas si dala šlofíka. Tento, ne zrovna nevyhnutelný proces vedl k likvidaci přirozených drog - a to mi nepovídejte, že to bylo jen tak. No tak dost. Rozebírání už bylo dost, až příliš, dokonce tolik, že snad bylo jen samé Rozebírání. Ono je to tak asi ale dycky. Vlastně ne. No to je jedno. Teď už je jasné, že o některých věcech se mělo radši mlčet.

a tak tedy konečně snad přichází Konec