Jak už to bývá

Můj sen je kilometry tlustá
průhledná koule složená z vody
uvnitř se topí žirafa
krk má omotaný hadem
plave prsa, když jí ostruhami
ryju do slabin
ze zřítelnic vyšlehne reflektor projektoru
koule je rázem dutá
jako vzduch mého pokoje když spím
až zvednu víka rakví
v mých očí spatřím jak muška v letu
točí zeleným lustrem
postavím se na kouzelně rudý koberec
usednu do tureckého sedu
a odletím do krajin bílého porcelánu
kde stříbrní kohouti kokrhají vodu
rozstříklá po obloze připomíná zrcadlo
teprve tak zjišťuji že jsem bez turbanu
a slunce mě pálí, nahřívá lebku
ta horkost probíjí tělem jako když zapojíš
oltář do zásuvky
rázem pohltí mě zima
pod bradou omotám se šálou
na zádech značenou klikatou čarou
až se utáhne, vypustím
pár bublin vzduchu
jenže v mé vodní kouli
není nahoře ani dole
bubliny zůstanou přesně uprostřed
a já si tak neuniknu