Štěstí

Dálnice uspává, světla míhají, řetězy, slepice.. Pneumatiky s asfaltem vyhrávají nějakou ambientní pecku, je mi horko. Když si vzpomenu na ten tvůj xicht.. Jen ten tvůj xicht..... .... xicht... ....... Cht.... Na náledí potřené krví stařeny, na letadlové lodě v podzemí, zčista jasna rozhodnu se, krásná je, a to i přesto, že je náchylná na virová onemocnění. Vzpomínám, jak jsi seděla jen v kalhotkách na kolejnici a potíralas ji olejem. Ten tvůj xicht, stoupla sis, usmála se a pak mi tvá krev stříkla přes celé přední sklo, nikdy nezapomenu, zamrazilo mě, seděla jsem, žaluzie chrastily, větrák se zasekával, někde v potrubí kapala voda. Bylo horko. Zamrazilo mě. Svlékala se pomalu a neohrabaně. Stará, bolelo ji nejspíš za krkem, jak na ni chrstala voda a zkyslé mléko, šibalsky se ke mě přitočila a sáhla mi mezi nohy. A takhle navlékni vemeno na panelák : Vystup na nejvyžší budovu v okolí, pičoviny za volantem, renesance, kobliha. Erotický zážitek negradoval, tak jako když.. MÁ POTRAVA O MĚ SNÍ a .. Šílí ze spaní.. klepou se jí ruce, levé koleno, možná pod levým varletem je takové místo, něco podobného snad..zašlému jogurtu. Mdlé pohyby v podpažDí, vím že se to děje, když mě sleduješ svým pedantským pohledem. Nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu. Roztanči můj strach. HAF HAF HAF. Moje játra prožívají extázi LÁSKO lÁSKO LÁSKO ! Ah. Nevadí, že je to protéza, když se dotýkám tvého šému, jemně jazykem zápraží, prach chutná jako MED, ó to jsou ale podivuhodné housky! Klečím na mraze (zamrazilo mne), rytmicky přikládáš své horké tváře na mé půlky, tvůj jazyk pláče touhou pomstít se. Zadnice, talíř, nádivka. Nohy prudce rozhodíš, vložíš ořech pod ňadro a řekneš něco jako : "Tak to rozpálíme škvrňata!" Pamatuji si, jak kreslíme po svých erotogeních zónách drůbeží obrázky, hlavně slepičí a někdy krůtí, onanuješ nad slabikářem, pamatuji si.. Pronikneš veškerou mojí obranou při svlékacím pokru, najednou zjišťuji, že krev, tvá krev, stéká po čelním skle a o mne se stále pokouší mikrospánek, najednou sedím připoután v kokpitu, pilot kamikaze, to podle Morrisona, kterého, ale ve skutečnosti jsem se rozmrdal nákladní vůz plný plastových, objímáš mne ó ano! NAjednou na mne padá takový smutek.... Místo slzí, slzím, jsou to sliny, musí to být..musí to být tvoje sliny, jen ty chutnají jako absint, když nenávidíš můj dotyk, ocelový chřtán se rozevře, zařve, uzřete, všichni uzřete nekončící procesí židů ve vojenských uniformách, KAR98, vystřílené nábojnice chrastí o přilby, cítím tvůj jazyk, opařený vařícím máslem, opuchlý jazyk, vzpomínám si jak se do mě dral jako nemocný červ, pohovka v zašlém panelákovém bytě, vazké, studené, natlačené, chytila jsem tě za vlasy a silou tlačila tvou hlavu víc víc víc víc do rozkroku, nejdříve plachá srna, později démon bez kůže, ocelový drát vražený do oka, na jehož konec  zavěsila jednu z mých ponožek. Dobrý řidič ví. Když vystoupí, samozřejmě bosý, noha se líbá se zemí, každý Karel zapne propisku a na kousek papírku si poznamená : Nezapomenu na tebe, přesto, pláčeme spolu každý den, vzdálení od sebe jen několik metrů přes zeď, nedokážeme jeden druhého utěšit, Třu si nohy, zima zima, zima zima, rozháním mouchy, sedají si na mě, sedají, já na předčasné prognózny nemám náladu, to že zapáchám, tvůj jazyk vylizuje mé nemyté záhyby, jako extáze se vevnitř rozlézá bolest. Město je obklíčené židy, užíváme si svůj poslední sex. Každý sám. Dotýkáš se mých nahých prstenců, špinavé prsty, zarostlé nehty, škrábeš vnitřní stranu stehen, šrámy bolest zevnitř těla uteče, uteče ven, nebylo mi ještě ani dvanáct, necítila jsem se ale pohlavně zneužitá. Celý sbor KAR98 pod taktovkou MG 42 burácí žalozpěvy o smrti. Přísaháš mi lásku a lízáš krev stékající po mých třesoucích se stehnech. Zvrchu, z kříže, ke kterému jsem přivázán, se na tebe panovačně podívám, ale nevidím. Nenávidí mě, nenávidí mě, nenávidí. A já vzpomínám. Byla jsi tak krásná a já strojvůdce. Padala mlha, na patře hořklo pyžmo.. to když jsem se vetřel do tvých úst, oči mne pálily, to od breku, od slz bez přestání, zašlo to až moc daleko, víš, přísahalas mi lásku, slibovalas, že plakat už nemusím, nestane se znovu, cizí zelenina, cizí vepřové, skončí jako tvá krev, jako tvé křehké kosti, že už vícekrát neumřeš, slíbilas, že do tvých úst vkládám mince pro převozníka, našel jsem několik horších článků o svobodě (německy), a jako vždycky si zašel, zašel si na bourbona, s ledem, becherem, nebo cokoli co našel, projedl mi majlant už a propil, kejhali tetřevi, štkám ti do tváře, vzdychám, v pěsti po sté mačkám tvůj jazyk, jak puchne, vzlykám, hekám náhá, schoulená se stydnoucí mrtvolou pod peřinou. Prsty hladí zábradlí, každý den, miliony neúspěšných pokusů naleznout spoušť, stisknout bradavku, nahmatat další plátek z vepře na tvém poprsí. Chtějí mě zabít. Lásko, chtějí mě zabít, dlouho už nevydržím. Píšu ti to, protože nikdo další, kdo tě pochopí, už tady není. Jsem poslední z posledních, zapřený v postelích. Zatajíš dech, vidíš? Když zrovna nesmrkám do ručníků v Hiltonu a netáhnu z balíčku jednu červenou sedmu za druhou, zavazuješ si boty, jednu za druhou, smějeme se spolu, ale ty potají víš, víš že kabaret dávno skončil. Další a další cigarety, další a další a .. Představuju si, že tvoje sliny jsou jed, saju ti je z úst, i s jazykem, oči mě pálí od breku, slyším se vzlykat, koušeš mě jako zvíře, až chrupavka konečně praskne a mě se před očima rozlije tvá mateřská krev -

Když si vzpomenu na ten jejich xicht..Blil bych. Zima nenalezla jaro, zima nenalezla podzim. Třesu se v horečce, Blažena, Jirka. Zapoměl jsem na Vesmír. Děti. Ty Děti... Jak stárnou, kazí se. Plísně, smrad a nádory. Operace, hrady, zámky, kláštery. Bych blil. Vidím rudě, Všechny barvy před očima  znamenají černou. Všechny kromě zelené. Nevidím ji. Plísně smrady, nádory, SLEPOTA- Chceš to vědět? Jsem hubená jako vyžle, ne ..hubenější. A nemyslím si že skloubíme své politické názory. Nemám ráda lidi jako ty, řekla mi, napsala, pokaždé když jsem se jí svěřil s nějakým tajemstvím. To samé udělám já tobě. S tím bonusem. Ani klapky na uši, je mi běžně. Zažalovala mě za dlaň pokrytou krví. Ó tou žlutou panenskou krví. Mou dlaň krví zplavenou, s úsměvem, přesně tak jak se to nesmí. Jed útočí na nervovou soustavu, a teda i mozek. To ještě si vzpomenout dokážu. Můj životní příběh je bludný. Někdy kuře, někdy lev.

Z očí se mi sypou žaludy, paže obtáčejí sloní choboty, pěněženka zvrací na hospodského, z oken naproti mě sledují nepříčetně tikající obličeje, cigarety dusí krevní oběh, zuřivost naklání hlavu na stranu. Žábry zatuhnou a naposledy se doširoka otevřou, do očí se ze stran vkrádá temno, vidím jen tebe. Štamgasti tiše zírají. Složím se do tvého obětí, než zavřou, stihnu devadesátkrát říct "Proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox proluka detox" Už se ani nesnažím, nějak tě zaujmout. Prohledávám kapsy, jednu po druhé, pořád dokola.. Nakonec nacházím kořen mandragory. Tisknou se na mě ze všech stran, tvé obrazy, otáčí se kolem svých různě nakloněných os, Buffalo, jahoda. Řežavíš, rodinné fotky hoří, popelník se plní, plíce nedokážou vydechnout, obrazy zla, nasazuji masku blázna, sedící šaman žebrák obžalovaný nedokončil výpověď a ustrnul v pozici útočícího hada. Utrhla mi penis. Jak jsem mluvila o těch játrech, vystřelily ústy ven z mého těla směrem ke stropu, neviděl jsem to ale z vyprávění jsem se dozvěděl, že jsem v tu chvíli vypadal jako Marilyn Monroe nad tím kanálem, skácel jsem se jako kdysi v Las Vegas, dvakrát deset kroků od sebe, natažené kohoutky, zpocené nože. Ruce se zasunují do kapes riflí jedna za druhou druhá za třetí osmá za sedmou stovky rukou tisknou mé tělo postrkují mě k podzemní řece blíž a blíž, tam kde kořeny stromu života sají černou vodu...a v krev se mění míza, životodárná tekutina putuje kmenem výš a výš, plody padají k zemi, rudá svlažuje víčka, alkohol.... ALKOHOL, slyšíš?!! Litry tvrdnýho piju celým tělem, vlahá láska se mění ve tvrdnoucí nenávist, chlapecké sny, kokainové sny, ležíc na poušti, blouzníce o vodě, o tamtamech času, blaženost se zlou bolestí hrdla. Šilhající lebka, poslední otázka, pouze jestli zemřeš, jestli teda zemřu, nebo mi dovolí, potopit se do Styxu s párátkem jazyk si frajersky pohrávající, vařícím máslem politý, znamenité chutě odsuzující, žaludek vyvrací kulinářské pravdy, nahá jako prst, zvrácená, cizí lodyha, s ukousnutým pestíkem klábosící, téma neznámé, jména neznámá. Viděla sem já. Nadarmo. 

Slyším se vzlykat, uchem na koleji, kluzké olejem, se snažím zaslechnout ozvěny jejího rozkroku. Usednu na ní tak jako ona seděla, hýbu bedry, ta dálka, tolik najetých pražců, tolik cigaret proměněných v popel. Nacházím ve svých slzách zvláštní zalíbení. Vždycky, když už začínám mžourat a trochu vidět, vytáhnu pepřák a dám si další dávku. Nikdy se nevrátí. Nikdy se nevrátí. Nikdy Ni..k....dy..  Čach Čach -- Čach Čach.. Jede Vrah.. Milujeme se na kolejích, přirážejíc v rytmu blížícího se vlaku. Každý sám. Zatlačím ti oči, slíbila mi. Čím asi? Ztrácíme se v zákulisí scény, divákům zapovězené, ptáci vřískají. Krávy se líbají svými dlouhými jazyky, ruby o sebe naráží. Nenávidím všechny kromě tebe a ty nenávidíš všechny včetně. Pejsek a kočička. Kočička i pejsek. Vole je to jednoduchý. Říkáš si a pak tě vlak přestřihne vejpůl, a jako já jí i já jemu s ní o ní tak. Střílí na můj činžák! Chtěj mě zabít! Chtěj nás rozdělit! Chtěj, Chtěj mě! Řinčí sklo, padá omítka, ohluchnu! Chtěl mě zabít lásko! Hledají kudy dovnitř, přijdou na patro, vyrazí dveře, není kam utéct. Třesu se v koutě a ty ještě tuhá, chladneš, pomazaný tvojí krví, přemýšlím kterým symbolem povolám démony, kterým klíčem jim otevřu dveře na tenhle svět, zaprodám duši, ať žerou moje maso, ať žerou! Bratři! Nestačím vám ve čtení, žebrávám na nádraží, vedle zeleniny, papriky červené, z bagety vyhozené. Probírám si strniště, hledám štěstí.. a peníze. Bože, ty peníze. Navlékám své příhody na nitě a ty pak prodávám, za falešné ceny potulným pocestným, někdy se s nimi i zapovídám, jo zapovídám. Nikdy jim ale neříkám o tobě. Ó ano, já se pamatuji. Pamatuji se, jak jsi mi řekla : Už ti to jede Markéto.

A Bůh vzlykal den první. Slzy se spojily a stvořily moře. A vzlykal bůh den druhý. Z moří byly oceány. A vzlykal Bůh den třetí. Řeky a jezera klidná, voda vyplakaná, sladká. A vzlykal Bůh dnem čtvrtým, když tu zpozoroval jejich příběhy. A plakal už navždy.

Přemýšlím nad dalšími tahy. Zatím to vypadá dobře. Zvednu hlavu a pohlédnu ti do očí.