Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTUDIO 21 (sport)
Autor
JET
Milí diváci,
dnes mám tu téměř sváteční příležitost ve studiu přivítat čerstvou rekordmanku. Vítám ve studiu slečnu Milenu Koutnou, dobrý večer..
Milena: Dobrý večer Vám i divákům...
Redaktorka: Slečno Koutná, málokdy se nám poštěstí tu přivítat nějakého rekordmana jen pár hodin poté, co zdolal rekord, můžete se s diváky podělit o své bezprostřední dojmy?
Milena: Ano, hned v úvodu musím říct, že překonání stávajícího rekordu nebyla jen čistě má zásluha, nýbrž to byla zásluha celého našeho teamu, a přecházel tomu téměř pěti měsíční tvrdý až vyčerpávající trénink, neboť jsme vážně nic nechtěli nechat náhodě.
R: a jak se teď cítíte?
M: Samozřejmě jsem moc šťastná a dost unavená, ale moc moc šťastná...., cítím ale i takové zadostiučinění, že jsem netrénovala zbytečně.
R: Jak jste se vůbec k tomuto, v postkomustické Evropě doposud málo známému odvětví, dostala?
M: Vlastně už ani nevím..., myslím, že to byl nějaký film na videokazetě, který mě motivoval. Natolik mě to zaujalo, že jsem se začala pídit po další dostupné literatuře a dokumentech a pak začala trénovat. Začátky byly vážně perné a krušné. Modřiny, otoky a tak...
R: A tam jste našla svůj vzor ? Setkali jste se vůbec někdy osobně?
M: Ne ne ne, bohužel doposud jsme se s Jennifer Chester nesetkali, ale doufám , že se setkáme a já jí budu moci poděkovat, že mi vlastně vnukla tu geniální myšlenku pokusit se o český rekord.
R: Jaké jsou Vaše pohledy do budoucna?
M: Tak samozřejmě, zdolání českého rekordu je natolik zavazující, že nemohu zapřít, že jisté touhy po zdolání světového rekordu, který drží právě Jennifer Chester, tu jsou...., ale to si zaslouží vážně důkladnou přípravu.
R: Jak vypadalo samotné zdolání rekordu, jaké jste měla pocity v průběhu a na konci?
M: Musím přiznat, že někde kolem padesátky jsem to chtěla už vzdát, udělalo se mi náhle nevolno, asi se mi snížit tlak, pokoušely se o mě mrákoty a držela jsem se jen tak tak. Ale sekundantky mě nenechaly na pospas, zajistily trvalý přísun tekutin, mluvili se mnou a promasírovaly mi krčí
páteř, což mi natolik pomohlo , že jsem pokračovala dál. Ty krize se vrátily ještě dvě. Druhá u osmdesátosmičky a třetí u stodvacítky. Tam jsem ale cítila zdolání rekordu natolik nadosah, že jsem si v duchu říkala "musíš, musíš, musíš...ikdybys měla zdechnout"
R: co Váš team, povzbuzoval Vás nějak při výkonu?
M: Jak už jsem uvedla tady i na tiskovce, bez perfektní spolupráce celého našeho teamu bych tento rekord nezdolala. Atmosféra byla úžasná, a ke konci povzbuzovali už snad všichni jak mohli. Potleskem, pískáním, hesly a vším možným...
Byla to prostě nádhera, jednu chvíli jsem si myslela, že vypustím duši, ale byla to nádhera, pro kterou to vážně stálo za to...
R: Jak bude vypadat blízká budoucnost čerstvé rekordmanky Mileny Koutné?..
M: Tak samozřejmě, nerada bych usnula na vavřínech..., ale tak 14 dní budu intenzivně odpočívat a regenerovat tělo, mezitím nějaká ta publicita a tak, no a pak se už začnu s celým teamem připravovat na zdolání evropského rekordu, který doposud drží drobná Berlíňanka Inge
Kleibermannová...
R: Slečno Koutná, já už Vás s diváky více nebudu zdržovat, ale slibte mi, že tu nejste naposled, a že, pokoříte-li Inge Kleibermannovou, přijdete opět k nám do studia, podělit se s diváky o Vaše autentické zážitky. Co byste chtěla vzkázat všem těm dívkám, pro které jste se takřka přes noc stala idolem a vzorem?
M: Děkuji za pozvání a velice ráda při
jdu… Vzkaz je jednoduchý… trénovat, trénovat a zase trénovat..
R: děkuji a nashledanou
M: Nashledanou...
Vážení diváci,tak to byl rozhovor s Milenou Koutnou, čerstvou držitelkou českého rekordu v Gang Bangu.