Chudák piča

Vyňuchal jsem mimo jiné toto: 

Dětský genitál ruské maminky u holčiček označují pisinka, pičuga, pičuška, česky píča, piča, pička, srbochorvatsky pička, u dětí píša. Původ hledejme u řeckých hrdinů, kteří měli akontion – házecí kopí. Kopis znamená nůž, meč i sekeru, je to něco, co může dělat pik, jako je tomu ve slově pikros – bodavý. I latinská malba – pictura má původní význam vypichovat, vyšívat.

Trojúhelník podbřišku tvarem připomíná tyto hrotité nástroje, je tu opět klín na pice, na hrotě kopí, na konci oštěpu je špička. V latinskoamerickém dialektu picare označuje souložení, česky též lze vulgárně mluvit o píchání.

Ve španělštině pica je kopí, pika, picacarne – mlejnek na maso, picaculo – hovnivál, picada – klovnutí, picadero – pajzlík, hodinový hotel, picana – bodec. Sloveso pica – píchnout má na 47 významů.

Nejpravděpodobněji je slovo piča však přece jen příbuzné s močením: pipi, lulu, lulat, rusky pisať, srbochorvatsky pišati, piškiti – to se smočí stéblo – kalamus v kalamáři a po takovém zvlhčení lze psát. Tohoto rodu je i francouzské pissar a pissoire i anglické piss – scanky, nesprávně chcanky.

Pica je straka po latinsku, picus – datel, žlůva, slovo piča by pak mělo souvislost k klepáním špičatým nástrojem. Slovo pica zahnízdilo mezi českými dětmi v době, kdy se hrálo na pikolu a jméno tato hra dostala podle klepání (zapikolování) napodobující datla.

Zdroj:

Což potvrzuje, že piča je slovo velice starobylé, tedy zasluhující naši úctu.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na tento úryvek z deníku K.H. Máchy:

17. září – (slečna lehla si na kanape, já na ni) Třikráte jsme byli vytrženi, až přišla matka s otcem, pak bylo po všom, 19. září – Hned časně ráno (onanie) ... Uvečer (pozadu.), 21. září – Doma jsem (ji svlíkal ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně i pozadu. Líbal stehna a tak dále.) Potom jsme stáli u sebe. (Seděla mi nahou prdelí na klíně.), 23. září – Ráno (onanie.), 25. září – (Pozadu.), 26. září – (Pozadu.), 27. září – Uvečer jsem (ji pical dvakrát po sobě. Podruhé na stolicích u okna.), 30. září – Když po večeři všickni mimo Rózy odešli, byli jsme u kamen. (Já ji odkryl pozadu) a koukal jsem se na ni, ona vystupovala podívat se co dělá Róza. Ta má mordyjánskou (prdel. Pical jsem ji pozadu. Mluvili jsme o tom, wie tief ich hinein je kommen bin. A ptal jsem se jí, bude-li křičet, ona povídala, že neví, bude-li to boleti. Že to má býti tak jako dnes.) 2. října – (Přišlou jsem pical u okna na stolicích.), 4. října – Lori mi seděla na klíně, (musila se vždy sehnouti, já jsem ho tam měl), 5. října – (Ona zandala okna, já šel na stranu, a když jsem se vrátil, položil jsem ji u kamen na stolice, díval se na ni, měla pěkně bílá stehna, potom jsem pical třikrát po sobě, dvakrát to vyšlo, dvakrát ji, pravila, to lechtalo.) 6. října – ... líbal jsem ji u kamen a díval se na ni, (až dovnitř, pak jsem ji fikal u kamen, podruhé když odešla, opět jsem pical, a vyšlo to, uvečer leželi jsme na sobě na kanapé, tam jsem ho měl v ní a seděla mi na klíně, pak jsem měl hlavu pod sukněmi, pak jsem ji pical vstoje vyzvednutou a vyšlo to. 20. října – (zkusil jsem několikráte ji fikat, až posléz na kanapé, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši, jsem ji fikal.) 22. října – Mezitím (jsem ji několikráte fikal, dvakráte to vyšlo pozadu, několikráte jsem to zadržel, až jsem ráno ztropil onanii. Hrál jsem si s její nohou, sundal punčochu, sedla si na kanapé, zvedla nohy a já jsem se jí díval atd. Když jsem ji fikal, musila se přehnout přes stůl a stěžovala si, že ji to tuze bolí. )

Vidíme, že básník skutečně používá pro daný tělesný akt střídavě germanismu fikat a dnes již zaniklého picat. To ovšem nasvědčuje, že mezi picat a piča může být opravdu přímá souvislost.

Myslím si, že bychom měli jednak rehabilitovat krásné a starobylé slovo piča a vyjmout ho ze seznamu vulgarismů. A za úvahu by jistě stálo i vzkříšení výrazu picat. Je to sice latinismus, leč kolik takových hezkých latinismů ještě v češtině máme?