Díry v babím létě

 Mlžný pohled rána vábí,
kalné jsou oči pavoučí,
smutná rosa, léto babí
(slabý svit louče za loučí)
těká ve zdech hradu Rábí,
kde stín jen světlu poroučí
vymýt mozek, vrátit šváby
v matném snu, jenž se v kotouči
vlastní touhy k rýmě stáčí
(těch pár slov snadno prokýchá
v zimním parnu). Žízeň tlačí
prázdný sud neděl do břicha

 Nové nitě v sítě spřádá
pozdní den sytě žlutavý
v letním bytě: „chci tě“, žádá,
až tím se zcela unaví
(v zimním slunci přítmím strádá,
s písní svou na rtech churaví,
s listím padla Illiada
v bájných zdech ticha u hlavy).
Chladný bacil v práci tráví
(z šedých bělm noci přepadlý)
zvláštní pocit (sám je zdravý):
Vzpomínky do jam nespadly