Město

Ve dne nehnutě drží své pozice.
Jen pár vyvolených líta kolem, ale jen pár.
Ostatní plní svoji úlohu a klamou nás.
Viz dlažbu jako hřbety holubů.
Ty motivy na zádech, jsou tak matoucí.
Vidíš dům, možná jsi i v něm,
ale to jsou jen těla šedých patronů.
Nevím jistě proč nám lžou či co tají,
ale vím, že každou noc mění město.
Vyvolení trusí na bratry, aby zmizeli dočista.
Mnoho holubů nepřežije noc,
Vozidla jim drtí vazy, když znázorňují silnici.
Někdy nevydrží v jejich pozici,
jako například koš, či lampa,
kde jejich klamání překračuje v genialitu.
Když spíme navštěvují nás vyvolení,
rvou nám z hlavy paměť,
aby den co den mohli měnit město.
Až přijde čas, vzlétnou všichni i s námi do vesmíru
na svou planetu, kde nám budou dělat totéž,
kde s námi budou dělat pokusy a experimenty.
Nevím proč, ale možná už jsme tam.
Možná už jsme tam.