Ďábel lásky

Střetávám se s démony lásky

a říkám jim „ahoj“. Jen tak, na potkání.

Podáváme si ruce, stáváme se přáteli během několika časových jednotek.

Přijde mi, že si rozumíme

a tak je to pokaždé, jen okolnosti se mění.

Princip zůstává stejný.

Poznala jsem ďábla s andělskýma očima,

souží se, tápe a vzpomíná..

..najít mě mohla být spása,

zabít ho byl by hřích.

Na tváři lehký smích, v očích jiskra planoucí touhou,

v zádech ublížení, v předu dlužníci, v břiše slzy

a za hlavou vzpomínky.

Jeho dva plamínky přesto skrývají krásu

nevšedních stejností.

V krvi proudí mi jed..

..jed, který je jeho nepoznanou drogou.

Krevní baňky se plní mou krví se stejným

tónem.

Jen potřeby se mění..

Ten anděl s ďábelskýma očima

tápal, soužil se a vzpomínal..

..kolem něj tma, však zahlédl světlušku.