Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTo jsou k nám hosti
21. 09. 2010
35
26
2557
Autor
Ferry
V kumbálu malinkém
jen s oknem, bez dveří
když vstanu z kanape
o strop se udeřím
Tím oknem z pavlače
chodí mě navštívit
můj kámoš Helios
a jeho vlasů třpyt
klam očím působí
že pelech, kamrlík
stokrát se znásobí
ozvěnou
kde můj dík
26 názorů
kluci hurá za balónem
01. 10. 2010
Nemusíš to vysvětlovat. Jde mi o něco jiného. Celý text je rozverný jak to jen jde, a na konci to zabiješ nějakým vzlykotem... ;)
Děkuji za návštěvu a komu se dobře četlo, ten
jakoby mě po hlavičce pohladil...Ď !
Zboro a A.H.: Vstoupí Helios, načež pokojík se tím třpytem znásobí stokrát, stejně jako můj vzlyk. Poslední dvě řádky jsou tedy sdělení o mém pláči před příchodem Helia, z něhož se sice stala jeho příchodem jen ozvěna, v té se ovšem zvuk utichlého vzlyku znásobil (to už ale štěstím z té krásy). Toto jsem chtěla říci. Díky za připomenutí, že nejasně...
To je hezké... A podle popisu kumbálu mám asi stejně velký byteček. Ale dveře mám :o)
Květoň Zahájský
21. 09. 2010Štěpa z Hřibska
21. 09. 2010Štěpa z Hřibska
21. 09. 2010blboun nejapný
21. 09. 2010
Hellios, druh nevěrný,
už spěchá v náruč zimy.
A spoře, téměř nicotně
zahřívá kopími svými.
*T