..pomsta..

“Helena, jmenuji se Helena. Jsem Barbie pro Vaše potěšení,” takhle se představila. Byla skutečně krásná jako Barbie. Dokonalá postava, dlouhé blond vlasy, melodický hlas, prázdná dutá hlava. Konečně, co jiného od robota chtít. Vždyť byla stejně zkonstruována pro potřeby mužské části populace. A ti nechtěli žádný přemýšlející prototyp. Měli dost svých samic, které je dostaly tam, kde jsou. Kdeže to jsou? Koncentrovaní na jednom kontinentu, bez možnosti jej opustit, pouze s těmito robotkami. Byla to pomsta lidských samic, zúčtování za všechna příkoří, která jim muži po staletí prováděli.

Samuel se ušklíbl. Jednou jim to spočítá! Nebylo vlastně špatné existovat s se vším svolnými Barbie, jenže i když jich bylo dost, byla to nuda. On sám jich vystřídal už šest za posledního půl roku. A jak věděl, rozhodně nebyl sám. Některým to trvalo déle, některým ne. Jedna skupina mužů dokonce žádné nepřijala. Kolovaly totiž zprávy, že tyto Barbie jsou vlastně špionky, mají někde zabudovanou štěnici, ale ať je rozebírali a rozbíjeli sebevíc, nikde nic nenašli. Samuelovi to bylo jedno. Prostě po tom nepátral. Stačilo mu, že po něm nic nechtěly, neptaly se, kam jde nebo kdy se vrátí, bez odmlouvání a špičkování vypraly, uklidily, uvařily a hlavně, milovaly se jen když muž chtěl. Náruživě, ohnivě, plné vášně a oddanosti. Vlastně mu ani nevadil život bez těch pravých žen. Ovšem to by se ho musel vzdát sám, dobrovolně, a ne násilím. No, násilí v tom vlastně moc nebylo. Když teď na to tak vzpomínal, musel se usmát. Bylo to celkem příjemné, až na to probuzení… Kdyby ho teď někdo viděl, možná by byl překvapen, protože jeho tvář se náhle, bez varování, z pobaveného pousmání zkřivila vztekem.

Bylo krásné počasí, jaro a on se vracel z práce. Nežil s nikým, s otcem se nestýkal, jeho sestra před týdnem zemřela. Měl sraz v baru s dávným přítelem. Jak vcházel do dveří, všiml si jedné slečny. Bruneta, krátké vlasy, mladý obličej, ale perfektní postava v těsných riflích a obepínajícím tričku. Hledal její oči, ale když se k němu otáčela, zavolal na něj Harry, kvůli kterému sem vlastně přišel.

Bejvalá byla Samuelova žena, s kterou se nedávno rozvedl a docela ošklivě. Pravda, ona tak úplně nemohla za to, že ho přestala bavit, tak si vymyslel, že je mu nevěrná a odmítá plnit manželské povinnosti a Harry mu pomohl sehnat důkazy a rozvedl ho. Byl právník. Samuel na ten rozvod nevzpomínal zrovna rád. Přeci jen mu to přišlo trochu nefér, jenže ona byla tak nesnesitelná! Pořád ho vyslýchala, vynucovala si pozornost, stěžovala si na jeho nezájem a když se chtěl milovat, odmítla ho.

Samuel vytáhl z tašky papíry s nějakými náčrty. Šlo přesně o ty Barbie, s kterými teď trávil každý den. Jeho mrtvá sestra totiž tak trochu nesnášela chlapy a vymyslela dokonalou ženskou bytost, kterou nazvala Barbie. Barbie je krásná, dlouhovlasá, blond i krátkovlasá zrzka, podle individuálního přání a vkusu, na nic se neptá, neodporuje, jen poslušně plní mužovy příkazy a přání. No a teď, když je mrtvá, nebránilo Samuelovi nic v tom, aby si ty plány vzal. Sestra totiž měla povídavou sekretářku, která nedokázala odolat Samuelovu kouzlu vysoké svalnaté postavy, zelených očí lemovaných dlouhými černými řasami a tmavých vlasů. A Samuel toho hodlal využít, protože sestra se začala chovat divně. Bavila se s muži normálně, smála se, ale z očí jí koukala čertovina. A Samuel svou sestru znal – tohle všechno znamenalo, že se něco chystá. Povídavá zamilovaná sekretářka mu řekla, že se její šéfová chystá vyrobit dokonalou ženu-androidku, které opačné pohlaví neodolá a tím je její paní bude ovládat. Jenže ouha! Týden nato se stala nehoda, při níž zahynula Samuelova sestra i její povídavá sekretářka. Jaké štěstí! Takže ty nákresy a výpočty a podklady vůbec měl teď Samuel. Proto šel za Harrym do baru, protože se chtěli dohodnout, co s tím. Nemohou to přeci nechat jen tak běhat světem. Bůhví koho by napadlo to využít a použít proti nim. Museli být tedy první. Jenomže ona krásná bruneta se kolem nich začala motat a Samuel nebyl schopen myslet na nic jiného. Dohodli se tedy, že se sejdou ve středu, tedy za čtyři dny, a dohodnou se potom. Stejně to nespěchá, když plány mají oni, no ne?

Jak se ukázalo, ta slečna byla skutečně zatím slečna a jmenovala se Sára. Samuelovi se líbilo, že jejich jména začínají na stejné písmeno. V její přítomnosti byl jako zfetovaný, nedokázal myslet na nic jiného a co bylo nejvíc zarážející, ani nechtěl. Strávili spolu celý večer a vše se vyvíjelo podle jeho plánů – dostat se k ní domů, zašukat si, nechat si udělat snídani a zmizet. Pak se možná někdy vidět, kontaktovat ji bude on. Nenechat na sebe žádné číslo, adresu, známé…prostě v případě nouze beze stopy zmizet. Skutečně ho odvedla k sobě domů, ale místo aby hned skočili do postele, jak měl v plánu, nalila sobě i jemu víno. Prý na krvinky. No proč ne? Koneckonců trocha alkoholu neuškodí. Podle zkušeností věděl, že ženy jsou pak víc bez zábran, i když tahle vypadala, že alkohol ani nepotřebuje. Pak ho začala svlékat a líbat. Cítil se v sedmém nebi, jenže pak najednou usnul. Pamatuje si ještě, jak mu šeptala do ucha, že až se probudí, plně mu všechno vynahradí. To jo tedy! Vzbudil se na tomhle prokletém kontinentu zamořeném Barbie. Zpočátku byl zmatený, ale pak potkal skupinu mužů, kteří mu vše vysvětlili. Taky je sem nalákaly ženy, blondýnky, brunetky, zrzky… ale jim nechaly ještě vzkaz, že tohle mají považovat za svůj ráj a nepokoušet se dostat zpět. Mají robotky, potravu, vodu, přístřeší, nemusí pracovat. Jediné, co by jim snad mohlo chybět je nemožnost návratu.

Samuel nechápal, co se stalo, vždyť plány měl on a Harry, sestra zemřela před týdnem a ta ženská bláznivá tvrdila, že všechno je zatím ve fázi myšlenek, maximálně nákresů. Musela se tedy splést. Sestra ve své nedůvěřivosti k celému okolí jí řekla jen to, co se jí hodilo. Jak se tak procházel po pláži, uviděl na zemi papír. Zdvihl jej tedy a četl. Zůstal stát, jako když do něj uhodí blesk. Z papíru se na něj dívala jeho sestra se svým typickým škodolibým úsměškem. Pod fotkou bylo napsáno, že sem byli přemístěni všichni muži se souhlasem všech žen a že se nemají pokoušet o návrat, protože je to jednak zbytečné a jednak je zpět nikdo nechce. Čas od času prý je budou zásobovat novými Barbie. Nic od nich už nechtějí a žádají je, aby na ně zapomněli. No to je nádhera, blesklo Samuelovi hlavou. Oni nás tu vysadily jak piráti neposlušnou posádku! Tak to je konec. A píšou všechny muže, to znamená i děti… Podíval se zpět do papíru a zjistil, že měl pravdu. Skutečně tu nechaly i malé chlapce. Podivil se, že matky se svojí závislostí na dětech byly ochotny tu svoje ratolesti zanechat. “Fakt už nejsou normální. Nejdřív je napadne, že se zbaví svých manželů, snoubenců, milenců a podobně, a potom tu nechají i syny. Vážně jim muselo přeskočit.” Samuel se přistihl, že mluví nahlas. Celkem ho to překvapilo, protože nahlas mluvila i jeho matka a on se zapřísáhl, že nebude jako ona – obětavá, strhaná, věčně nešťastná,věčně milující věrnou psí láskou, spolehlivá a bez chlapa, protože se pokaždé dokázala zamilovat do nějakého grázla, který ji akorát využil. Jejich otec se s ní rozvedl už dávno a obě děti si vzal k sobě. Když tak nad tím teď Samuel přemýšlel, přišlo mu na mysl, že to pro ni asi musela být největší rána. Jenže ji nedokázal litovat. Vždy, když si pro něj a pro sestru přišla, podbízela se jim, neustále je objímala, líbala, vodila je za ruce a co nejhorší, nikdy nedokázala vymyslet nějakou zábavu. Šli většinou k ní domů, kde se na gauči válela nějaká opice a matka jim všem posluhovala. Zpravidla ještě ta opice prohodila něco ve smyslu, že už tam zase tahá ty svoje fakany, načež se matka rozplakala a vrátila děti otci.

Samuel nikdy nechápal, proč jeho sestra na matku nedá dopustit a neustále ji omlouvá a dokonce se na ni těší. Děs. Prostě ženské. Naprosto souhlasil se svým otcem, že nemá cenu se je snažit chápat nebo jim rozumět a už vůbec ne jim v něčem pomáhat. To ony pořád něco melou o pochopení, tak ať se snaží, ne?! A že je muž silnější, a proto by je měl chránit? Ale no tak, nebuďte naivní, ony nic takového vůbec nepotřebují. Byl mnohokrát svědkem toho, že si ženy uměly pomoct samy a nakonec si i samy pomohly. Vyjma jeho matky. Ale tu považoval za něco jako omyl přírody, takže ji ze své mysli nějak vypustil a na společné návštěvy odmítal chodit. Ani nevěděl, že zemřela. To až sestra na něj jednou v hysterickém záchvatu začala řvát, že je nemožný parchant a že patří na pustý ostrov, aby nemohl dát ničit a lámat ženská srdce nebo co a mimo jiné z  ní vylétlo, že je ráda, že už maminka nežije, protože tohle by ji zabilo samo o sobě a nejhorší na tom je, že je to vlastní syn, kdo by to způsobil. Už si nevzpomněl, proč na něj tehdy vlastně začala ječet, ale to je jedno. V současné chvíli držel v ruce leták s její fotkou a pěkně škodolibým textem. Nešlo mu do hlavy, že by opravdu všechny ženy souhlasily s odsunem všech mužů. Vždyť jenom těch holek, co se mu stále cpalo do postele, bylo aspoň tisíc. Co s nimi proboha udělaly? Přece není možné, aby někdo zčistajasna, ze dne na den, změnil názor a souhlasil s tak radikálním činem? V tom bude háček nebo ještě lépe, pěkná díra. A tou dírou se on, Samuel, vrátí pěkně zpátky a se svou sestrou a vůbec všema ženskýma si to pěkně vyřídí! Tak do toho a půl je hotovo.

Najednou se opodál strhla mela. Skupina mužů se tam hlasitě o něco hádala a jako by mezi nimi někdo ležel na zemi. Samuel přišel blíž a když viděl, co to tam vlastně leží, polilo ho horko. Těch asi deset chlapů stálo nad mrtvou zmlácenou ženskou celou od krve a jeden z nich držel v ruce něco jako kyj. No jasně. Zase jeden idiot hledal štěnici. Jenže proč je ta Barbie celá krvavá? Měla by z ní zbýt jen kupa drátů a umělotiny… Nikdo z okolostojících to nechápal. Pak tam přiběhl nějaký sušinka a křičel, že je doktor a ptal se, co se stalo. Když uviděl tu spoušť, vrhl se na tělo a zkoumal puls. Někdo na něj začal hystericky ječet, že je to Barbie, tak co blbne, Barbie nemají puls, Barbie jsou roboti, ale doktor si ho nevšímal. Samuel se v šoku rozhlédl a hledal, jestli neuvidí známou tvář. Tam! Tamto přece musí být Harry! Tak už i jeho dostaly? Samuel se k němu rozběhl jako o život.

Harry se na něj nepřítomně podíval a chvíli jen tak civěl, než mu došlo, kdo se to k němu řítí. Pak zkřivil tvář.

“Ty parchante, ty se mi vodvažujješ na voči potom, cos mi proved?”

“O čem to proboha mluvíš?”

“Jak o čem to mluvim! To tys mě sem ty svině jedna zkurvená dostal! Tak mě zase koukej hezky rychle dostat zpátky mezi živý maso! Mě už tyhle umělotiny nebavěj!”

Harry se výhrůžně zatvářil a udělal krok k Samuelovi.

“Nech mě ty vole! Nešahej na mě! Mám tě taky zabít nebo co? Já sám tu hniju už nejmíň půl roku a nikam jsem tě nedostal! Uvažuj, kreténe! Hnal bych se za tebou, kdybych měl v něčem prsty? Koukal bych co nejrychlejc zmizet!”

“No, možná. Tys byl vždycky takovej srab, co se neuměl postavit problému čelem. Vždycky jsi řešil všechno oklikou. Myslim, že bys mě vážně tak nadšeně nezdravil. Ale vždyť já s tebou byl před měsícem na obědě! A ty svině si mi namíchal nějaký sračky do kafe, protože jak jsem to vypil, svalil sem se jak špalek! Kdo to teda byl, když ne ty? Chceš mi namluvit, že po starým kontinentě courá nějakej bídák s tvým ksichtem, zatímco ty tu sedíš jak pecka?”

“Jak to mám vědět, krucinál!Stoprocentně ale vim, že sem s tebou na žádným obědě před měsícem nebyl! Tak mi sakra věř!”

“Nevim. Mimochodem, co je to za blbost, že ta Barbie je od krve?”

“To není Barbie. To je, tedy spíš byla, živá žena, bytost z masa a krve, jako vy nebo já,” ozval se doktor, který zaslechl Harryho poslední větu. Všichni okolostojící na něj upřeli zrak. Některým mimovolně spadla čelist.

“Co.. co… Jak je to doprdele možný?!”

“To bohužel nevím,” ozval se lékař, “ale beze vší pochyby skutečně byla člověk. Vlastně, proč jste se na ni vrhl?”, zeptal se útočníka.

“No..hmmm, …ehmm…., no páč sem si mylel, že je to, že jo, jako špiónka. No chlapi tady řikali, že ty svině maj v hlavě nebo kde štěnici nebo co, no tak sem ji prostě po tý kebuli vzal, že jó… No jak sem moh‘ kurva vědět, že to není Barbie ale ňáká to, ženská, no ne? Stejně jí to patří! Jí podobný kundy maj‘ tohle všecko na svědomí, tak je aspoň vo jednu mrchu míň, ne?!”, tázavě se rozhlédl po kruhu okolostojících mužů. Někdo přikývl, většina však nevěděla kam s očima. Tohle se ještě nestalo a nikoho ani nenapadlo, že by mohlo.

Najednou se kolem nich začal vlnit vzduch a objevila se Samuelova sestra. Pohlédla na mrtvou ženu a pak na ostatní. Ve tváři jí nebylo možné vyčíst nic. Snad jen náznak pohrdání a rozhořčení, ale jen dobrý pozorovatel a znalec by to zjistil. Pak promluvila.

“Vidím, že se stalo, co jsem předpokládala. Bohužel se nedala přesvědčit, že je to nebezpečné. No nic.”

V tu chvíli jako by mužům přeskočilo. Rozběhli se na ženu, která k nim mluvila, s napřaženýma rukama a zvednutými kyji.

“Pokud byste mě chtěli zbít, zabít nebo se dostat zpět, nebude vám to nic platné. To, co vidíte, je hologram. Nemůžete mi nic udělat. Jsem v bezpečí.”

Všichni zůstali, jako když je opaří. Jen Samuel se nedal zastavit.

“Ty kurvo! Ty svině! Ty píčo! Ty..! Ty..! Já tě zabiju!! Jen počkej, až se k tobě dostanu! Seš mrtvá, jako jsi už dávno měla bejt! Tys to fingovala, ty jedna svině proradná!”, začal křičet.

Žena se usmála.

“Také tě ráda vidím, Samueli. Ano, hrála jsem svoji smrt. I smrt své ‚upovídané zamilované sekretářky‘. Byla to zkouška, jestli bys mohl být předělán nebo ne. Jak ti jistě došlo, neobstál jsi. Stejně jako všichni tady. Není důležité, jakým testům jsme podrobily každého jednoho, kdo tu žije, důležité je, že jste neobstáli. Nebyli jste schopni ani ochotni brát ženy jako sebe samotné. Přemýšleli jste o nich jako o nižší rase a proto jsme vás vyhostily. Každá žena samozřejmě dostala možnost vás následovat na tento ostrov a mnoho z nich to i udělalo, ale většina z nich po velmi krátké době projevila zájem se vrátit. Tahle chudinka tu zůstala a doplatila na to. Sbohem, Samueli, už se neuvidíme.”

To řekla a obraz zmizel. Muži se na sebe bezradně dívali. Co slyšeli se jim nelíbilo. Rozešli se plni vzteku a zášti vůči ženám. Není tedy naděje? Nedostanou se zpět? Říkala, že nevyhověli, jsou tedy tací, kteří testem prošli? Nikdo nevěděl a nikdo se neuměl se ženami spojit. Určitě se ale jednou najde způsob, jak se pomstít. A Samuel by dal všechno za to, aby byl u toho.